Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Jak muži říct, že chci víc

27. dubna 2012 v 9:36 | Nicolas |  Jak sbalit chlapa

...a oba jsme v manželství...

Minulý týden jsem dostal dotaz, který řeší svým názvem klasickou otázku. Jak mu říct, že chci víc než jen sex. Jak mu sdělit, že si s ním rozumím a je mi s ním dobře, ale...
--Co dělat s kamarádem, se kterým se známe už tak 8 let a občas kdvž se spolu sejdeme tak se i spolu vyspíme. Oba máme nefungující rodiny a často si o tom povídáme. Oba se chceme oddělit, ale je to těžké hned z několika důvodů.
Jak mu říct že bych už chtěla víc. A jak mám zjistit že on taky?--

Když si to trochu rozebereme do většího detailu, tak to může vypadat takto: Jak mu sdělit, že bych ráda posunula naše postelové akce na jinou úroveň. Jinou úrovní rozuměj společně trávený čas, vztah, společné víkendy, společné všední dny. To nakonec povede ke společnému bydlení, společnému majetku a společné hypotéce či leasingu. A najvíc VÍC jsou společné děti. Je jasné, že takhle mu to nemůžeš říct. To by se mu už nikdy nepostavil a přišla bych i o ten sex :-( Takže sakra jak mu nějak mile, nenápadně, ale jasně, aby se nevylekal a nenechal mě na holičkáchou, říct, že chci prostě VÍC? A jak zjistit, že on chce to "VÍC" taky?
Celý článek | Počet komentářů: 1
 

Já aneb průzkum, kdo vlastně jsem

30. března 2012 v 11:14 | Nicolas
Zkuste si položit otázku "kdo jsem".
Pro mě to je trochu recyklované téma, ale právě proto je dobré se něj podívat s odstupem doby. Udělal jsem před časem malou anketu mezi lidmi, jak vnímají své "já" a otázku "kdo vlastně jsem?". Máme tu dílčí výsledky průzkumu. Odpověď je v prvé řadě výsostně osobní. Neměla by se hodnotit (ve smyslu, to je ale pitomost). Nicméně je zajímavé pozorovat, jakým směrem se ubírají sebe-definice rozdílných lidí. Každý odpovídá dle svého náhledu na sebe, někdo zvýrazňuje své role v životě a sociálních strukturách. Někdo zase esoterickou stránku a energii. Někdo se soustředí na pojmy největšího kalibru jako je "láska". Někdo to pojal jako sebe-ironii a přání. Někdo vypadá, že se pořádně zhulil.PS: vzhledem k tomu, že anketu vyplňovaly především ženy, tak je to genderově hodně nevyvážené :-)
Celý článek | Počet komentářů: 8

Nejlepší sexuální polohy pro rodiče s dětmi

29. února 2012 v 23:52 | Nicolas |  Deník novopečeného otce
Jelikož nemám moc času dopsat několik rozepsaných článků, přináším alespoň z časopisu Reflex inspiraci pro nás rodiče, co mají malé děti.
Následující čtyři polohy jsou "vstupenkou do ráje" pro rodiče malých dětí. Uvolněte svou sexuální energii a prožijte nevyslovitelné. Jste připraveni?
Celý článek | Počet komentářů: 11

Jak na orální sex, 3. část aneb kde hledat inspiraci

15. února 2012 v 10:09 | Nicolas |  Orální sex
S tvrdošíjnou zarputilostí mi dívky píší osobní vzkazy, abych jim přesněji popsal, jak se "to" dělá a co mají kluci rádi. Myslí tím ještě podrobnější popis a možná též nějaké nákresky. Podrobnějšího popisu již nejsem bohužel schopen (často dámy odkazuji na wikipedii a nějaké anatomické servery). A do kreseb se nechci moc pouštět. Vzpomněl jsem si ovšem na jednu slečnu, se kterou jsme prováděli orální sex a bylo to tak zoufalé z její strany a ještě zoufalejší z mé strany při pokusech jí vysvětlit, co má dělat s jazykem a rukama, jak intenzivně a jak rychle, že jsem se rozhodl jí pustit několik mých oblíbených videí s pořádnou kuřbou. A pro hledačky inspirace a rad, které nejsem již schopen sám v psaném textu poskytnout, jsem vybral z pornoprůmyslu pár velmi nadaných hereček. Jak říkal moudrý J. A. Komenský: obrazy hovoří mnohem lépe než slova a psaný text. A krátká videoporna hovoří ještě lépe.
Celý článek | Počet komentářů: 10

Černý korzár - vzpomínka

7. února 2012 v 21:38 | Nicolas
Nejhustější film mých školních let dnes dávají v TV! Kabir Bedi v jedné ze svých 2 nejkultovnějších rolí - Sandokan a Černý korzár. Jak se koukám na tu blondýnu, tak hrála i v Sandokanovi. Kritici film často hodnotí s odstupem let (jako malý kluci jsme to všichni milovali) jako ubohý a trapný. Ale kurva ten film není určen pro znuděné a zaprděné lidi nad 30. Je to esence romantiky a dobrodružství určená pro malé kluky. Má to srdce a své kouzlo.

Navíc Kabir Bedi má charisma jak prase. Mám rád Johnnyho Deppa. Vedle Jacka Nicholsona je to můj nejvíce oblíbený herec. Ale charismatu Černého korzára se to prostě nevyrovná. Stačil jeho hluboký pohled a ženy prostě neměly šanci :-) A hudba (bratří Angelisů) je taky něco parádního. Prostě krásná vzpomínka na dětství a jinošství. Trocha nostalgie občas neuškodí.

Černý korzár - Kabir Bedi a jeho krutopohled

Zdroj foto: ruhrpress.com

PS: pár obrázků pro Kitannyu, milovnici šedin a zralých mužů

Kabid Bedi 2009 KB unor 2011

Zdroje:
http://www.mid-day.com/entertainment/2009/oct/151009-Kabir-Bedi-Blue.htm
http://www.krdys.com/kabir-bedi

Počet komentářů: 5

Je třeba si přiznat, že hovna smrdí

16. ledna 2012 v 23:18 | Nicolas |  Deník novopečeného otce
Před narozením syna jsem si sliboval, že se vyhnu přeřazení z první osoby j.č. na první osobu mn.č., pokud budu mluvit o jeho činnostech a pokrocích. Takže jsem neříkal jako ostatní rodičové (resp. mámy) věty typu: už se plazíme, po večeři krkáme, jíme už kaši a pevnou stravu. Ani jsem nečastoval druhé novopečené rodiče otázkami: už chodíte na nočník? Nebo už vám rostou zoubky? Nicméně ze syna jsem byl pořádně odvařený, to se musím přiznat. Je to velká radost.
Celý článek | Počet komentářů: 15

My 3 králové jdeme k vám

10. ledna 2012 v 22:49 | Nicolas |  Vánoční výkřiky
O víkendu u nás zazvonili nějaké cizí děti (žena se dosti lekla), vlastně výrostci, a rovnou začali zpívat "my tři králové jdéééma k vám, štěstí zdraví přejéééme váám". Já jsem byl zrovna uspávat syna a říkal jsem si, k***va, proč musí tak ječet (ti koledníci). A proč musí ječet tak dlouho. Ani jsem netušil, že to má více slok.

Žena odběhla do kuchyně se slovy, něco vám dám. Já jsem chtěl zakřičet, ať je nenechává samotné v chodbičce, protože jsem tam pohodil bundu s peněženkou s pár tisícovkami, ale nakonec jsem to vyhodnotil jako hloupý nápad. Kluci dostali každý cca 20 Kč, protože zvolili chytrou strategii 3 oddělených kasiček Je na prachy Napadlo mě, že když takle obejdou cca 30 bytů či domů, nemusí to být špatné koledování. Ovšem od toho koledování vlastně je. Proč ne, přijde mi asi lepší než opilí popeláři, co tloučou na dveře kolem Vánoc s oxeroxovaným kusem papírku s nápisem "Vaši popeláři vám přejí pěkné Vánoce" a nepokrytou otázkou, něco nám dejte a pokud nemáte peníze, tak nám nelejte aspoň něco na pití.
Počet komentářů: 4

Jak dostat znovu úsměv na tvář

30. prosince 2011 v 14:47 | Nicolas
Čtenářka Hanka mi napsala o radu, kterou bohužel nejsem schopen nějak podat Zamračený Možná někdo z vás to dokáže.
"Ahoj Nicolasi, poraď jak po různých (opravdu různých) zkušenostech s muži, znovu dostat úsměv na tvář, protože úsměv na chlapy zabírá nejlíp, ale nějak mi to nejde, i když moc chci."
Celý článek | Počet komentářů: 6

Vzkazy autorovi blogu

30. prosince 2011 v 13:29 | Nicolas |  Vzkazy pro mě
Pokud chcete posílat něco emailem, tak vzkazovník na Blog.cz je na nic.
Neumožňuje povinně zadat email odesílatele a tudíž mi automat pošle zprávu z blog.cz a já nemohu dané osobě odpověd emailem.

Proto posílejte vzkaz se svojí email adresou skrze komentář níže a nezapomeňte vyplnit svou email adresu - zde
Počet komentářů: 7

První krok dítěte

16. prosince 2011 v 9:48 | Nicolas |  Deník novopečeného otce
Malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo. Tak komentoval Neil Armstrong svůj vstup na Měsíc. Mimochodem to je naprosto parádní a legendární věta v pravém slova smyslu. Náš synáček udělal něco podobného. Udělal před nějakou dobou také svůj první krok. Už jsme si mysleli, že se bude válet a plazit a chodit po čtyřech jako pejsek (což tedy uměl zatraceně rychle a vůbec jsem mu nestačil) napořád. Ostatní kámoši, co se narodili ve stejném měsíci, už chodili cca ve svém 11. až 12. měsíci života, ale náš panáček ani krok. Poněkud hloupě (to byla má iniciativa) jsme se ho pokoušeli přimět k chození. Ale ještě se mu prostě nechtělo.

A pak to přišlo. Nejdříve udělal krok mezi židlí a pohovkou. Vyděšené oči a zároveň radost, že překonal strach. Fyzicky na to dávno měl. Je to sportovec a má ideální postavu pro desetiboj, v podstatě takový malý Šebrle. Ale psychicky to ještě neměl uplně srovnané a zdálo se mu, že rizika jsou příliš veliká a přínosy z vrávového chození po dvou nepřeváží možná pasiva. Ono je totiž nutné se jednak zvednout. A pak také bezpečně přistát zpět z té výšky na zem. Je jasné, že nevydrží chodit několik hodin v kuse a bude se muset nějak pohodlně dostat na podlahu.

Pak si dal synáček den pohov, aby to vstřebal, protože to přeci jenom byla velká věc. Následující ráno už byl schopen udělat mezi námi rodiči 2-5 kroků. Další den už byl schopen udělat slušnou zatáčku. Je pravda, že potřeboval velký oblouk. Měli jsme obrovskou radost a tleskali jsme mu. Načež on tleskal také. Což mu rozhodilo vratkou rovnováhu a padal. Ale optimistická nálada mu vydržela a trpělivě trénoval. Za 2 týdny už to bylo plnohodnotné chození.

A najednou jsme si uvědomili, že bylo opravdu mnohem bezpečnější, když jen lezl po čtyřech :-) S výstupem na vyšší úroveň mobility se ukázaly jako pravdivé výroky všech ostatních rodičů, kteří říkali, že teď nastává fáze narážení hlavou do různých věcí. Zkrátka to ještě chvíli potrvá, než bude chodit v pohodě sám pro rohlíky ke snídani a pro noviny.
Počet komentářů: 6

Další články

Kam dál