Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Jak se odlišit v psaní emailů aneb TOP 5 nejhorších "předmětů"

9. října 2015 v 10:06 | Nicolas |  Duchovní rozjímání
Také občas nevíte, co dát do předmětu emailu? A rozčilují vás emaily s blbými názvy? Začnu rovnou hitparádou nejoblíběnějších, u kterých mi naskakuje husí kůže a nejraději bych sebral některým lidem občanský průkaz.

1. Odesílatel: Jan Novák
Předmět: zpráva

(pokud je tam velké "Z", tak je to důležitá Zpráva)
Nekorunovaný král firemních "předmětů" v emailech. Co tak asi mohu očekávat, že jiného než emailovou zprávu sakra obdržím? To si jako odesílatel myslí, že slovem zpráva dodá úřednímu emailu ještě větší formálnost? To je podobně, jako kdyby napsal někdo u dopisu v kolonce Věc: Dopis.
 

Nikdy nenos špinavé spodní prádlo

15. července 2015 v 17:53 | Nicolas |  Duchovní rozjímání
Protože nikdy nevíš, kdy a kde potkáš toho pravého. Anebo nejlepší sex svého života. Tak ať se nemusíš stydět za špinavé a roztrhané spoďáry.

Nikdy nekupuj svým dětem před cestou do Chorvatska (ono to stačí i z Brna do Kyjova) trubku na hraní, aby se nenudily. Zešílíš v autě z troubení. Pak trubku rozbiješ a vyhodíš z jedoucího auta. Děti budou řvát. A nechápou, proč jsi jim kupoval trubku, když na ni nesmí troubit. V autě.

Nikdy nevtipkuj na letišti u nápisů s hledanými teroristy, že jsi si oholil plnovous, nechal turban doma a kalašnikov máš v zavazadle, které právě zajelo na pásu do letadla.

Nikdy nenos legíny, pokud jsi tlustá. Tlustá a malá. Vychrtlá. Vychrtlá a vysoká. Pamatuj na pravidlo: normální holky si myslí, že jsou tlusté. Tlusté holky si myslí, že jsou obézní. A obézní holky si myslí, že jsou OK a právě proto si na sebe vezmou upnuté legíny. A ještě topík bez ramínek.

Nikdy nenos ponožky s dírou na cestu letadlem. Navíc, když jedeš s podřízenými a kolegyní, kterou chceš dostat do postele. Při kontrole tě určitě vyhmátnou a budeš si muset zout boty a zamávat palcem z děravé ponožky na všechny kolem.

Nikdy si nepřidávej na Facebook své nadřízené a jejich nadřízené. Už si potom nikdy v práci s klidem nepřidáš v klidu žádný příspěvek s velmi vtipnou hláškou z pořadu Kancl nebo webu Prigl.

Nikdy nedávaj své milé či manželce kreditní kartu. A nikdy neodpovídej na otázku, kolik můžu utratit, slovy, kolik chceš.

Nikdy nechoď na rande o 15 min. dříve.

Nikdy nechoď potmě do dětského pokojíku bos, když jdeš zkontrolovat spící dítě. Chodidla ti probodnou malé, špičaté hračky, které se všude válí po zemi. Vykřikneš bolestí. Vzbudíš dítě. Začnete křičet oba.

Nikdy nevěř polským návodům na sestavení nábytku či jakéhokoli jiného zboží. Na rozdíl od Švédů jsou postupy schválně zpřeházené, některé díly chybí a některé kroky postupu také. Na druhou stranu jsou v balení součástky, které patří k jinému produktu a do jiné země.

Vyslechnuto v MHD (jak oslovit muže, který se dlouho nevyjadřuje)

29. června 2015 v 10:01 | Nicolas |  Co chtějí muži
Občas člověk vyslechne zajímavé rozhovory v MHD. Teenageři řeší hry, prudící rodiče, drogy, pařbu minulý víkend (když jedou v pondělí a úterý), pařbu následující víkend (když jedou ve středu, čtvrtek a pátek), kluka/holku, event. dokonce předměty ve škole. Dospělí lidé řeší práci a šéfa (téměř nikdy podřízené - asi šéfové nejezdí MHD, ale svým autem), klienty, dodavatele, rodinu, prudící děti, nemocné děti, dovolenou minulou či budoucí.

Onehdá jsem vedle slyšel (bylo to tak hlasitě, že to musel slyšet i řidič i lidé na zastákách) dvě mladé dámy bavit se o tom, jak popostrčit báječného kolegu (klienta, šéfa...), aby s ní šel na schůzku. Prý to vypadá, že by možná zájem měl (indicie a důkazy jsem nebyl schopen posoudit). Ale nějak se k ničemu pán nemá. Padaly různé návrhy (rozlít mu kafe na košili ve firemní kuchynce, zařídit si vedlejší pokoj na služební cestě, více se usmívat a házet okem apod.). Na návrh radící kolegyně, že by něco mohla říct, se "lovkyně" ohradila se slovy, že přece se musí čekat na to, až udělá první viditelný krok muž. Jinak by se přeci nabízela a to by vypadalo divně. Když slečny vystupovaly, tak jsme se všichni spolucestující ještě dozvěděli, že takto situace trvá již přes rok.

Tak mě napadlo, proč by paní nemohla říct něco jednoduchého ve smyslu: milý pane, pracuje se mi s vámi moc pěkně. Kdybyste mě chtěl někdy příští týden pozvat na kafe, tak bych asi neodmítla.

Je to projevený zájem. Je tam nějaká lhůta (aby zase nečekala další rok). A když to nevyjde, tak alespon slečna bude vědět, že pán nemá zájem. A ona pak nebude ztrácet čas a porozhlédne se někde jinde.

Event. znáte další nápady, které dobře fungují?
 


Letní čas je peklo

3. dubna 2015 v 10:06 | Nicolas |  Duchovní rozjímání
Letní čas je naprosté peklo. Nikomu to neprospěje. Zejména rodinám s malými dětmi. Zvláště pak otcům.

1. Děti chtějí spát později, protože na hodiny kašlou a jejich vnitřní biologické hodiny jim říkají, že je ještě čas si hrát, když je venku "sluníčko". Tím myslí světlo. Sluníčko samozřejmě už není, protože se vrátila zima, je kosa a severák nám láme stromy na ulici.

2. Z nějakého záhadného důvodu ovšem děti ráno vstávají ještě dříve než obvykle. Tzn. namísto v 6:00 dupají a dělají rámus už od 5:45. Zjevně se jim změna na letní čas také porouchala vnitřní bio-hodiny. Takže ustálené rčení "už jí tikají biologické hodiny" pro mě nabývá dalšího významu.

3. Myslel jsem, že v práci udělám ráno více práce a pak na konci dne budu mít pocit, že odcházím přeci "o hodinu dříve". Tedy podle mých biologických hodin. A nic. Jsem jako zmlácený a na poradách se mě ptají, jestli jsem v pořádku, když vypadám jako zombie.

4. Jakmile se trochu proberu, což prý bude trvat tak 14 dní. Začnu sepisovat petici proti nesmyslné změně času a posouvání hodinek sem a tam každého půl roku.

Jak si navodit vánoční pohodu a přestat naříkat nad vánočním shonem a stresem

12. prosince 2014 v 9:14 | Nicolas |  Vánoční výkřiky
Nelíbí se každoroční skuhrání nad tím, že je tu opět vánoční shon a stres. Že již od konce října supermarkety mají vánoční výzdobu a tlačí každému atmosféru rozsvícenými stromečky a koledami v obchodech. Že nikdo nesnáší ty plné obchody, kdy se prodíráte mezi lidmi a první půl hodiny doufáte, že vše rychle nakoupíte, ale pak se jen potíte v zimní bundě a šále, kterou jste si zapomněli sundat. Takže na otázku asistentky u voňavek, jestli vybíráte nějaký dárek, jen odvětíte, že potřebujete pouze tester pro sebe (klidně to může být Boss, protože nemáte sílu hledat něco lepšího), protože se potíte jako při squashi v hale, kde navíc zapomněli vypnout regulaci topení.

Návod pro nás všechny, kteří si obvykle stěžují:

1. Odmítnout požadavek na shánění všech dárků, co si kdo vymyslel nebo by se prostě měl koupit.
Vyrazit na nákupy do města jen jednou a dosti.

2. Snížit celkovou sumu na cca 60% původního rozpočtu. Díry v rozpočtu jsou jako novoroční kocovina. Navíc vám udělá radost to, že máte více penez, než jste původně počítali.

3. Namísto shnánění dárků a nadávání na lidi (kteří zase nadávají na vás, že jste ve stejný čas na stejném místě), kteří se v obchodech opět šíleně přemnožili a jsou značně nervozní, zajděte na vánoční svařáky či punč. Pokud bude trvat teplé počasí, tak zajděte na mojito. S přáteli. Můžete v klidu popíjet a vysmívat se kolemjdoucím nakupujícím s výrazem štvanců v jejich očích. Navíc tak nasajete (kromě alkoholu) konečně i tu vánoční atmosféru.

4. Pořádejte s přáteli či s rodinou dlouhé procházky. Ne jen ty k místnímu rybníku a zpět. Ale procházku na celé sobotní či nedělní dopoledne či odpoledne. Natrhejte si nějaké větve. Odvážnější myslivci a pytláci mohou uříznout stromek či sejmout jiného myslivce či zajíce. Při delších procházkách máte možnost rozjímat nad narozením Ježíše, rodinou, narozením nemanželského dítěte či na tím, že namísto nového tabletu pro syna potřebujete vy sami pořádné zimní boty.

5. Pokud chcete tak podlehněte útokům neziskovek a různým potřebným a díky bodu č. 2 věnujte nějaké peníze na charitu či potřebným. Nejlépe je se poohlednout po místních aktivitách. Alespon uvidíte opravdové tváře, kterým pomůžete.

6. V žádném případě nekupujte dětem domácího mazlíčka - živého (psa, kočku, králíka, krysu, hada, krokodýla, šneky apod.) Děti nikdy nedodrží slib a nikdy se pak o zvěř nestarají. Ušetříte si naštvání v lednu a únoru. A pak celý rok.

7. Zajdete si s partnerkou, manželkou spolu na večeři. A děti nechte doma s ukolem, že kdo přežije do rána, má právo být členem rodiny.

8. Zkuste péct cukroví všichni společně. Ale konečně dodržte kazdoroční slib, že toho budete dělat polovinu. Polovinu druhů i polovinu objemu. Anebo to kupte za 250 Kč v krabici v místní pekárně. Budete mít pokoj a tolik kýženou "pohodu".

9. Netrvejte na všech věcech, které stejně zvyšují stres, jen proto, že se to "musí". Vánoční stromek. Kapr, který nikomu kromě tchýně nechutná. Bramborový salát s velkými kusy celeru, když máte rádi pouze šunku, brambory a okurky. Z takového salátu by si ovšem měli brát ponaučení výrobci jogurtů, kteří pořád tvrdí, že tam mají opravdové kousky ovoce, protože v našem salátu jsou opravdu opravdové kousky celeru.

10. Kupte si dárek i pro sebe. Znáte se nejlépe.

Šťastné a veselé Vánoce. Jak říkají katolíci, Vánoce jsou fajn, ale Velikonoce jsou důležitější. Protože tam vstal Ježíšek z mrtvých. Po tom, co dostal infarkt ze shonu a stresu z nákupů a doručování dárků na Vánoce.

Zrcadlo, zrcadlo, koho mi to ukazuješ?

3. listopadu 2014 v 14:06 | Nicolas |  Zrcadlení a jiné poznámky
Nevím, jak to mají ostatní. Ale já ráno po probuzení vlastně ještě spím a dělám věci po paměti. Skoro se zavřenýma očima.

Hračky pro děti, které nesnáším

28. října 2014 v 22:52 | Nicolas |  Deník novopečeného otce
Najedu na velmi krátké příspěvky, protože život s dětmi, turbulence v práci a nespolehliví klienti mě vyčerpávají.

Takže k hračkám. Nikdy, opravdu nikdy, nekupujte svým dětem plastovou trubku.
Nikdy jim nekupujte něco, co byť jen vzdáleně připomíná funkci flétny.
A rozhodně nikdy jim nekupujte píšťalku.

Pokud tedy nechcete, abyste doma hlukem a pískáním zešíleli. Pak řvete na děti. Ty pak zase řvou a pláčou.

Naštěstí je můžete vyhnat ven a zamknout se doma.

Jenže ony se se stejně většinou vrátí.

PS: bezpečné nejsou ani malé hračky. Hlavně kostičky a pitomá autíčka, která leží v pokojíčku. A když tam v noci jdete utěšit dítě nebo ráno poslepu, abyste dítě oblékli do školky, tak bosou nohou vždy neomylně šlápnete na věc, která jak je malá, tak je svině ostrá a pěkně vás nasere. Což se jako začátek dne náramně hodí.

Co se nosí v létě

13. srpna 2014 v 8:34 | Nicolas |  Duchovní rozjímání
Co trávím většinu volného času s dětmi, poměrně málo přijdu mezi lidi. Pokud v to člověk nepočítá dětská hřiště a prolézačky nebo procházky k rybníčku s kačenkami. Proto mě vždy překvapí nové módní trendy. Možná už nejsou tak nové, ale až teď jsem si jich všiml.

Dostávájí mě některé věci, o kterých jsem přesvědčen, že majitelům nedělají dobrou službu. A nemohou to přeci myslet vážně.

1. Kraťasy s vyčuhujícími všitými kapsami. Dokonce jsem viděl ty kapsy zlaté a s flitrami. Hrůza.
2. Tepláková moda z Polska. Snížený sed (nebo rozkrok). A tepláky se nosí namísto normálních kalhot. Nejlépe k tomu zlaté tenisky Armani.
3. Top bez ramínek (zkrátka ta věc, která drží jen silou a velikostí poprsí). To je vlastně klasika. Ovšem i po těch letech mě udivuje, proč si to berou holky a ženy či seniorky, které:
- nemají žádná prsa, tudíž jim to pořád padá (saskra, přeci si nevezmu kalhoty o 3 čísla větší a bez opasku nebo bez šráků)
- mají naopak obrovská prsa, tudíž jim to pořád leze ven (přeci si nevezmu kalhoty o 3 čísla větší, do kterých stěží dám jen jednu nohu)
- berou si top v nevhodnou příležitost (dítě v náručí, batoh na zádech!!, sportovní aktivity), tudíž se jim ten kus látky neustále shrnuje a kozy vylézají ven.
4. Martensky ve vedru nad 30 stupnů Celsia. Taky klasika.

Nejlepší je tedy kombinace kraťásků s vyčuhujícími vnitřními kapsami, top sesouvající se na plochém hrudníku a Martensky. Léto budiž pochváleno.

Mužské a ženské práce

29. července 2014 v 21:51 | Nicolas |  Komunikace mezi mužem a ženou
Mužské a ženské práce ...při budování (oprášený článek z minula)

Jako kavárenský povaleč a manuálně nezručný muž jsem to měl vždy těžké. Alespoň v české kotlině, kde za komančů byli všichni muži kutilové (proto má Hornbach, Bauhaus a Hobbytín největší tržby právě v naší zemi). A kavárenští povaleči zase byli umělci nebo disidenti (to naše rodina trochu splňovala). Jenže já jsem jednak manuálně nezručný a ještě k tomu i umělecky nenadaný.

Můj otec byl chirurg s uměleckými sklony a druhá část rodiny zase kutilové a opraváři motorových vozidel. Chirurgové a lékaři obecně to mají dobré. Nemusí prokazovat svoji manuální zručnost v domácnosti. Stačí, když zachraňují životy. Kutilové nemusejí zachraňovat životy, protože doma vše opraví a ještě musí chodit k sousedkám opravovat další věci (to už se původním ženám tak nelíbí). Umělečtí bohémové jsou zase zábavní a i když ničí život nezachrání a nic neopraví, alespoň je s nimi sranda (strýce a bratrance, co hráli na hudební nástroje a neustále dokola vyprávěli ty samé historky, jsem jednu dobu svého dětství nesnášel). Proto mi byl asi nejbližší strýc, o kterém se říkalo, že byl opilec a budižkničemu. Možná to byl jen kavárenský povaleč jako já. Každopádně jeho druhé jméno kromě Opilec bylo Lenoch. To by na mě taky sedělo.

S takovou výbavou mi je celkem záhadou, proč se pouštím do projektů typu "rekonstrukce starého bytu" nebo "postavím si rodinný dům". Jasně, nepostavím si ho vlastníma rukama (stěží to zvládnu u hraček pro děti do 5 let, často rezignuji a musím si najít návod). Ale vůbec, kde se bere ta sebevražedná touha dělat něco tak šíleného, když vím, že na to nemám geny. Vždy jsem měl sen, že budu mít rodinný dům (v tom snu ale nebylo více RD..., takže mi dvě předchozí akce snad mohly stačit). A od určitého momentu a určitého věku jsem si řekl, že realita je jen iluze a proč si tedy sen nesplnit. Navíc, když hypotéky mi to umožní a evidentně nikoho nezajímá, že určitě nebudu žít do 120 let žít a nebudu pobírat takový důchod, abych to mohl jednou zaplatit. Asi se předpokládá, že přijdu s kuklou na hlavě do té samé pobočky a vykradu banku a získám hotovost (což pojištovna bance zaplatí) a pak druhý týden tu hotovost vložím jako mimořádnou splátku opět na té samé pobočce banky.

Musím říct, že moje žena má tendence k intelektuálnímu životu, ale na rozdíl ode mne se stejnou bravurou zvládá všechny domácí práce. Uklid, vysávání prachu, stírání podlahy vlhkým hadrem, okna, stoly apod. Uklidí i místa, kam by mě vůbec nenapadlo se podívat (i když mi tak nějak dochází, že k domu patří). Navíc to umí velmi rychle. Já tyhle věci samozřejmě umím také. Vše jsem se naučil při mých samostatných periodách žití. Takže kromě úklidu umím vyprat jak v pračce, tak i v rukou. Znám spoustu pracích prostředků, včetně mýdla s jelenem. Žehlit umím podstatně lépe než některé naše paní na žehlení. Vařit základní věci umím taky. Někdy se mi podaří udělat i jídlo, které má všeobecný úspěch. Akorát je všude strašný bordel a trvá to 2 hodiny namísto 30 minut, jak psali v návodu, který jsem v průběhu 5x změnil a inovoval, protože se ukázalo, že nemám potřebné suroviny a ty, které v receptu byly, mi stejně nechutnaly.

Přirozená dělba prací v domácnosti je u nás tak, že žena dělá ty ženské práce (naštěstí neumí ty vyloženě mužské). Já, abych nenadělal více škody než užitku, jí občas pomáhám. Díky tomu, že dům má tu nádhernou schopnost žít si svým životem a držet nás v pozornosti - že neustále je něco potřeba vrtat, šroubovat, řezat, hoblovat, brousit, utěsňovat, rýt, kypřit, válcovat, sázet, vytrhávat, sekat, zastřihávat, natírat, malovat, slepovat a jiné, tak bych měl mít spoustu prostoru realizovat se v tradičních mužských pracech. Jak jsem již řekl v úvodu, nic z toho mi není úplně vlastní. Ale proč si dům trochu neznehodnotit. Tak se pouštím (jsem nucen se pustit) do všech prací. Ale vše mi trvá strašně dlouho. Když jsem to chtěl násilně udělat rychle, nikdy to nedopadlo dobře a materiální škody či estetické škody nestály za tu námahu. Tudy cesta nevedla. Udělal jsem tedy spoustu polofunkčních poliček (nakonec tam všechny drží, ale namísto krásných 2 vrutů a hmoždinek jich tam mám třeba 6, protože ty první se nepovedly), zahrada se předělávala 3x, malování vlastně dopadlo dobře (ale namísto odpolední akce to trvalo celý týden - otec chirurg by měl jistě radost, jak pečlivě jsem se věnoval nepodstatným detailům).

Obdivně jsem četl u K-řiny blogerky, co vše umí. S potěšením jsem shledal (musíte brát v úvahu, že svoji osobní laťku nemám rozhodně nijak vysoko), že kromě položení podlahy (je to příliš drahé, abych si to pokazil u sebe doma) zvládnu ty samé věci. Takže na tom nejsem tak špatně. Jsem na tom skoro tak dobře jako nějaká ženská. A pak že muži nemají být v krizi svého mužství :-) Naštěstí mě toto netrápí tak mnoho. Zjistil jsem totiž, že mě šíleně baví chodit po kutilských hausech a prohlížet si všechny ty nástroje, šroubky, laťky, dráty, lopaty. Je to paráda. Možná se pustím do stavby dalšího domu...

Jak slušně odmítnout ženu, co má o vás zájem?

3. července 2014 v 0:10 | Nicolas |  Komunikace mezi mužem a ženou
Máte někdo nějaký návod? Respektive, jak slušně, ale naprosto jasně, bez náznaků a jinotajů (žádné takové, že ona to přeci pochopí, když se jí vytipávají telefonáty anebo neodpovídá na SMS) ji oznámit, že muž nemá zájem?

Většině mužů se to nestává zrovna často, pokud nejste zrovna Jarda Jágr, Mišík senior nebo Mišík junior, Dyk, Travolta či jinak nadprůměrně atraktivní chlápek. Jsou taky muži, kterým se to nestane ani jednou. Ani ve školce. Ani při letním soustředění dorosteneckého družstva akvabel, kde se náhodou vyskytujete.

Ale průměrnému muži se to cca 5x za život stane. V již zmiňované školce. Pak na základce. Pak na střední škole. Samozřejmě na vysoké škole (tam se to některým stane i každý rok či semestr). A v práci.

Ženy se často ohánějí tím, že nechtějí lži a ocení upřímnost a pravdu. Ale skutečně chtějí slyšet: promiň, jsi docela OK a vtipná, ale vůbec se mi nelíbíš a fyzicky mě nepřitahuješ. Ale můžeme předstírat, že budeme kamarádi.
Anebo verze ve stylu: jsi moc pěkná, máš hezká prsa a postavu, ale jsi úplně hloupá. Takže šukačku můžeme jednou zkusit, ale jinak nic víc. Ovšem, pokud vám vyznává lásku, tak mi i ta šukačka přijde jako blbý nápad.

Co by se tak slušného, ale zároveň upřímně pravdivého mohlo říct?....doufám, že ženy opravdu nestojí o nějakou klasiku typu "jsi úžasná žena, ale zasloužíš si někoho lepšího".

Další články


Kam dál