Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Prosinec 2008

Obsese

29. prosince 2008 v 18:06 | Nicolas |  Zrcadlení a jiné poznámky

upřímná napsal(a):

Mám skvělého chlapa, nejskvělejšího na světě, rozumíme si ve všem, máme rádi stejné věci, sex je super, neustále se smějeme, jenže....... Pokud se někam chystáme, 10x projde bytem, zkontroluje všechna okna, dveře, 4x vezme za kliku, jestli je zamčeno, 12x obejde auto, jestli je zamčené, 6x zkontroluje obsah peněženky......... vím, že to není normální, co s ním mám dělat? Už mi to trochu začíná vadit. Vždycky se domluvíme, v kolik hodin vyzatíme (např. na výlet), ale nikdy ten čas kvůli němu nedodržíme. Už jsem zkoušela s ním mluvit, ví, že je nedochvilný, ale nic s tím nedělá. Poradí mi někdo, jak mu (nám) pomoci? Děkuju za každou radu....

Cukroví

27. prosince 2008 v 18:26 | Nicolas |  Vánoční výkřiky
Moje máma dělá několik málo druhů vánočního cukroví.

Nevím, jestli jsem špatný syn. Ale skoro nic mi nechutná. Kromě jednoho druhu.
Napeče vždy od každého tak dvě kila. Každý rok jí opakuji, ať toho tolik nedělá. Nemá to kdo jíst!!

Vzpomínám si, že loni jsme se domlouvali, že se pečení cukroví omezí. Letos dovezla celou krabici a myslel jsem, že dostanu cukrovou koliku nebo se mi zacpou cukrem cévy. Tak jsem jí půlku cukroví zabaliz zpět. Samozřejmě je to špatně.

Co mám sakra dělat? Usmívat se a pak cukroví vyhodit do koše? Dát ho sousedům? Ti ho nechtějí, mají svého dosti a lepší.

Nemůžu vyslovit "miluji tě"

18. prosince 2008 v 17:15 | Nicolas |  Co chtějí ženy

Jak jsou důležitá slova "miluji tě" a proč je obtížné je vyslovit

Onehdá jsem četl, jak je pro některé obtížné říkat ta prostá slova. Miluji tě.
Je to známka srabáctví? Nebo známka osobní svobody neříkat důležitá slova, protože je to cool a druhý to prostě musí poznat?

Jak romantické filmy ničí vztahy

17. prosince 2008 v 18:00 | Nicolas |  Co chtějí ženy



Není lepší než vymýšlet své vlastní texty, raději občas skočit na Novinky.cz? :-)
Trochu jsem text upravil, ale není to moje...
Podle skotských odborníků filmy typu Deník Bridget Jonesové či Notting Hill mají zhoubný vliv na vztahy. A kdo se chce vyvarovat velkých problémů na konci roku, měl by letos ve vánočním programu minout všechny podobné typy filmů. Ty totiž lidem poskytují naprosto nerealistická očekávání vůči skutečným vztahům a potenciálně mohou být pro partnerství velmi nezdravé.

Když rozpoznáme toho Pravého, jak rozpoznat toho Levého?

12. prosince 2008 v 15:20 | Nicolas |  Co chtějí ženy


K tomuto příspěvku mě inspirovala otázka Ann. Jak rozpoznat, zda-li ten můj, co ho mám doma, není levý...., tzn. opak toho pravého. A asi se tím nemyslí "levý" na manuální práce.


Co chtějí muži od žen

9. prosince 2008 v 21:43 | Nicolas |  Co chtějí muži
Co chtějí muži od žen? Jako občasný milovník statistik přináším něco z roku 2007, pro iDNES, svobodní, mladší a bezdětní muži chtějí:

Co je to "pravý" a "nepravý"?

9. prosince 2008 v 16:40 | od Martinky1 |  Co chtějí ženy
tohle jsem si vypujcil od Martiny http://vykladkaret.net/

Co je to "ten pravý" a kdo je "ten nepravý"? :-)

Podle mě je každý ten pravý - ne třeba pro celý život, ale právě pro tu lekci, kvůli které jsme se s ním seznámili. Prostě si přitáhneš "toho pravého" pro tuhle chvíli (jinak by sis ho nepřitáhla), a teď se s ním máš něco naučit.

Nanaučíš - přijde jiný, ale v podstatě stejný! A tu lekci budeš opakovat :-)

Ten pravý...vysvětlení termínu

9. prosince 2008 v 16:26 | Nicolas |  Co chtějí ženy
Jednou z velmi výrazných oblastí ženského vztahového života je princip "toho pravého".
Tento mýtus je zasažen tak hluboko, že i vzdělané ženy dokáží argumentovat do 50ti let svého života...ještě jsem nepotkala "toho pravého". Zatímco jim reálný život s reálným mužem utíká mezi prsty.

Co to vlastně je?

Jak pomoci Anjice

9. prosince 2008 v 13:51 | Nicolas
Anjika je milá holčička, co přispívá do internetových diskusí.
Má velmi zajímavé názory a dokáže svým neotřelým způsobem vzbudit soucit, vášeň a tsunami rad od spoludiskutujích.
Mně zaujala jedna její příhoda, kdy se neustále snažila psát dopisy jinochovi z děcáku, který mezitím už vyrostl v krásného muže. Psala dopisy též jeho matce. Když se s ní nikdo nechtěl bavit, byla úplně vytočená. A just!! Setkám se s ním!! I kdyby hrom do motyky nebo jak se to říká.

Ted mi sice Anjika a její výkřiky nic neříkají anebo moje empatie z 98% vymizela (stejně jsem ji vždy jen předstíral). Aspon si tedy vyzkouším, jak se na blogu dělají ankety.

Šovinistická škola pro ženy

4. prosince 2008 v 16:21 | Nicolas |  Setkání a semináře
Tuto ideu jsem zatím nezrealizoval, protože realita všedních dnů mě tíží a tlačí k zemi.
Nicméně tímto zakládám První šovinistickou školu v přírodě určetnou pro ženy.

I. kurs - základní
- mladá děvčata učící se teprve žít ve vztahu s mužem

II. kurs - mírně pokročilá děvčata
- dospělá děvčata, žijící ve vztahu, ale pořád mající mylné romantické představy o soužití s mužem

III. kurs - pokročilá děvčata
- děvčata po rozvodu či rozchodu, absolventky Pandořiny školy v přírodě, chtějící si doplnit své vysokoškolské vzdělání o přízemní, leč někdy platné poznatky

Cíl kursů:
- zbavit se strachu ze soužití s mužem
- jak balit muže a jiné příbuzné tvory
- jak se zbavit mužů a jiné havěti
- jak být normální partnerkou
- jak přestát dny, kdy i muži mají své dny
- jak milovat méně dokonalé tvory
- jak se nenechat zotročit a zároven nemanipulovat

Místo:
Černošice u Prahy (zkusíme domluvit spolupráci s Pandoří školičkou)

Termín:
Cerven 08 - to se samozřejmě nestihne, ale třeba únor bílý, pole sílí 2009

Cena:
1500,- Kc/osobu vč. noclehu. Jídlo si napečete samy.


Co říct, když se s vámi nechce partner milovat

4. prosince 2008 v 15:42 | Nicolas |  Sex
Hanka se ptá: Ahojky. Chtela bych se zeptat na Vas nazor. Mam pritele, s kterym ziju 2 roky, ale chodime spolu uz pres 3 roky. Je to skvely chlap, jenom jedina vec me posledni dobou dost stve. Driv jsme se spolu milovali casteji, alespon jednou do tydne, ale ted to sklouzne az na mesic. To se mi zda dost malo a me to nestaci. Poradite mi jak na nej? Ma hodne konicku, to je fakt. Taky jsme zkusila nejakou zmenu, ale nic nezabira. Budu rada, kdyz mi poradite, jak v nem probudit dravce. Diky

Odpověď:

Vlastně nemám rád pořekadla, citáty a zažitá klišé.

Mám rád nové cesty a zkoušení.

Ale i přesto mě napadá zahrát si sami se sebou obrácené role:

1. vžijte se do jeho pozice - jste sice pořád ženy, ale nechce se vám milovat s partnerem (hormony, nechut, stres, unava, milenec - i to je varianta, fyzicky odpor..)

2. Co byste braly jako prijatelny komunikacni prostredek k vyreseni teto situace? (vazny rozhovor, jemnejsi snahy partnera o sex, nenaléhání, hovor o tom, co se vlastně děje doopravdy...)

3. Pry existuje nejake kniha "Pet jazyku lasky" - ja ji necetl. Ale v podstate pojednává o tom, jaký druh "lásky" mají jednotliví lidé. Tuším to bylo fyzický dotyk a sex, dárky, jídlo, slovíčka a to pátý jsem zapomněl.

Takže mě napadá poslední varianta - která má být vlastně na prvním místě - otevřená komunikace. Uvařit kafe, otevřít si víno a říct, lásko, ráda bych ti něco řekla:

- mám tě moc ráda

- jsem taková jaká jsem

- je mi s tebou moc pěkně a věřím tomu, že jsi pro mě ten pravý

- vážím se tě pro tvoji pracovitost, odvahu, schopnosti, inteligenci a chovám k tobě úctu

- ale mám pocit, že se bud něco děje nebo něco už není jako dříve

- vím, že časy se mění a že to vzrušení ze začátku opadá vždy

- ale jako ty máš potřebu dívat se na fotbal a jezdit na kole, tak já mám potřebu se tě dotýkat. Mám ráda tvoje tělo a tvého krásného pinďoura (uveďte svůj vlastní obvyklý název, který přítele většinou nažhaví).

- a mám ráda, když jsi ve mně a když se milujeme.

- nevidím to tvé hlavy, ale z tvého chování mám pocit, že se mi odcizuješ a že mě nechceš.

PS: nemusíme se dnes milovat, ani zítra, ani pozítří, ani za týden. Ale potřebuju, abys se mnou mluvil...abych věděla, co se s tebou děje a mohla se podle toho zařídit.



Tak tohle je taková velmi jemná, neinvazivní metoda.


Pár poznámek, jak balit muže

4. prosince 2008 v 15:32 | Nicolas |  Jak sbalit chlapa
Viky se ptá:
Ahoj, je mi dvacet a podle mých přátel jsem 'krásná, hrozně chytrá a zábavná', zkrátka 'ideální partnerka'. Můj problém ale je, že přes svou samostatnost nedokážu muži říct, že si mi líbí a že ho mám ráda.
Teď jsem po delší době potkala kluka, který mi moc imponuje, máme společné zájmy i názory a nechci z něj mít 'jen' dalšího kamaráda. Slíbila jsem si, že se rozhoupu a něco mu naznačím nebo snad přímo řeknu, co cítím. Jak jsem říkala, moc si rozumíme, ale asi jako sourozenci, nikdy mi nedal nijak najevo, že bych ho přitahovala nebo že by si snad všiml, že jsem holka. Přitom se zajímá o všechno, co se mě týká a krásně se na mě dívá (což je ovšem možná jen můj subjektivní pocit). Tak bych ráda věděla, jak vám chlapům nejlépe naznačit, že nechci být jen vaše kamarádka a jestli (podle mála, co jsem napsala) mám u něj nějakou šanci?! Díky moc za odpověď, Viky:)

Odpověď:
Ahoj Viky,
chytrá holka jako ty by mohla pro začátek použít "chytré holčičí taktiky a zbraně", protože ví, že hodně chlapů, než se vyjádří promarní měsíce i léta :-)


  • pozvání někam, kde se ti líbí. Koncert, kino, oblíbený park, bar s dobrým Mojitem..
  • důvěrné hovory s hochem a občasné sklopení očí při tématu týkajícího se lásky, partnerství apod.
  • úsměv, úsměv, úsměv...
  • cukr a bič (dvakrát bud milá a jednou znenadání řekni, že nemáš čas a jdi někam s kamoskama nebo sama. udělat se vzácnou.)
pak si přečti nějaký návody v časácích (jsou často hloupé, ale v období kolem 20 let asi zabírají - to nemyslím zle)

Radikálnější metody:

  • kino a dotek rukou. Letmo, jakoby náhodou. 2x. To stačí. Pak jednou, kdy už o náhodu nejde. Vyžaduje to velký kus odvahy. Ale bez ní to nikdy nejde.
  • doprovod pána domů/nechat se doprovodit domů. dáš mu pusu. A uvidíš.
  • Varianta pusy á la ustupová vrátka: Mojmíre, známe se už nejakou dobu, je mi s tebou fajn. A rada bych te poznala i jinak nez jako "jenom kamaráda". Mám z toho strach, ale zároven vím na 100%, že to chci zkusit...a přitahuješ mě. Jo a mam chut ti ted dát pusu...


Odcházím od tebe - bude ti beze mě lépe

4. prosince 2008 v 15:15 | Nicolas |  Jak se vyrovnat s rozchodem
Naděje umírá poslední - to je tak blbé pořekadlo pro lidi, které někdo opouští!!!!

Tohle jsem psal chlápkovi, kterému dala kopačky jeho milá se slovy: odcházím od tebe, beze mě ti bude lépe.

Ivane, před pár let jsem řešil to samé. Partnerka mi sdělila, že mi bez ní bude lépe = našla si frajera.

Což nemusí být zrovna tvůj případ. Opravdu může být upřímná a už tě nemilovat a žádný chlápek tam být nemusí. Holky to často tak mají. když necící tlukot srdce, vodopád vášně, to zamilované chtění v oblastni podbřišku a navíc, když mají chápavého a tolerantního chlapa (pálí je dobré bydlo a nudí se)...tak mají pocit, že už nejsou štastné.

Vím, že je to je pro tebe peklo a říkáš si co máš udělat. Hračičkové a stratégové ti poradí taktiku boje - může to fungovat:
- udělat něco rozhodného a nečekaného
- klidně ji sbal věci a řekni, že tě to ubíjí, když nevíš na čem jsi


Napadá mě jen jedno pro mě osobně důležité. Udělej to, co sám opravdu chceš. Chceš brečet - tak breč. Chceš si hrát na frajera a hrdinu a opravdu to tak cítíš - tak jím bud. Chceš být naštvanej, že tvoje holka je nevdečnice - tak bud nastvanej.
Alespon tak dáš najevo NEJEN TRAPNOU TOLERANCI - O TU EVIDENTNE TVOJE MILÁ NESTOJÍ, ale něco autentického ze sebe. Ukážeš jí, kdo vlastně jsi. A pak uvidíš, jestli to bude fungovat.

Nikde není psáno, že vztahy musí fungovat donekonečna. Tohle poznání mě stálo skoro 2 roky sraček a bolesti. Ale je to tak. Opravdu se může stát, že tě někdo přestane milovat a že tvůj protějšek nebude mít tolik "rozumu", aby ve vztahu setrvával, když ho to prostě nenaplnuje. Já osobně bych rád věděl co tím sakra myslí "že ti bude bez ní líp". Domýšlím se, že:
- tě podvádí a zaobalí to do těchto slov (protože komu by bylo dobře s nevěrnicí, že?)
- necítí se ve svých vlastních očích "dosti dobrá" pro tebe či pro sebe samotnou (možná tvoje tolerance a velkorysost ji opravdu ubíjí a cítí se špatná)
- dáváš jí najevo, že jsi lepší než ona
- chceš po ní, aby byla perfektní, ale ona prostě není a cítí se blbě
- něco jí chybí a nemá odvahu říct co a pracovat na vztahu
- má pocit, že není schopna udělat tě štastným

Ještě pár oblíbených klišé, které ti nepomohou:
- čas nakonec všechno zahojí (to ti v této chvíli samozřejmě nepomůže a nevím, proč to lidé vůbec zminují)
- láska si k tobě časem najde cestu (obávám se, že to tak rychle nebude - ale strašně rád bych se mýlil)
- tvař se jakoby nic a žij dál (hrej si na cool chlápka, to ti hodně pomůže)

Moje osobní klišé a poznámky (které také nejsou zárukou, že ti nějak pomohou):
- bolí to a bude to bolet jak prase. V těchto dnech to bude intenzivní a bude ti to rvát srdce a možná budeš chtít zvracet nebo se zabít nebo zabít někoho jinýho.
- přežiješ to. Den po dni. Týden po týdnu. Možná deprese. Možná chlast. Možná budeš usínat v desítkách ženských náručí a druhý den ráno je nebudeš chtít vidět. A za pár měsíců to bude trošku lepší. Nebude to skvělý. Ale lepší.
- a jednoho dne otevřeš oči a řekneš si, nejsem zrovna reklama na štěstí, ale mám chut poznat nějakou fajn ženskou a znovu se radovat s někým společně. A vlastně nemusí to být hned, umím být v pohodě sám.


Pravidla pro ty, co dostali kopačky - nejdřív muži

4. prosince 2008 v 13:34 | Nicolas |  Jak se vyrovnat s rozchodem
Rozhovor se shrzeným Jendou...

Život je zlej. Ženám nikdo nerozumí a ony zase nerozumí nám - a některé zoufalky píší do různých diskusí a ptají se, proč muži od nich odcházejí. Já osobně nemám rád strategie a hry, ale nosit ženě každý měsíc kytku je v těchto zeměpisných šířkách opravdu hodně velká blbost. Je lepší ji jednou za měsíc svázat, připoutat k posteli a pořádně vo.š.ukat. Ovšem ne pravidelně každé první pondělí v měsíci (to by se z toho pak stalo předvídatelné pravidlo a to zavání nudou :-) )

Časově je pár měsíců na vyrovnání se (viz. Jak dlouho trvá se odmilovat) krátká doba. V tvém případě je 4 měsíce krátká doba. Vím, že to bolí. A bolet bude. Kecy o tom, že to čas zahladí ti rozhodně nepomůžou. Budeš se ptát všech v okolí, jak ti to mohla tvá žena provést - když jsi byl tak hodný a udělal jí vše, co jsi na očích videl...
Pak ji možná prokleješ a budě ji nadávat do proradných ku.rev. Není to zrovna slušné vychování, ale na to se.re pes.
Pak přichází fáze alkoholu nebo lehkých děv. Obojí má svou hodnotu. Minimálně proto, že si můžeš uvědomit, že tudy cesta nevede. Nutno ovšem počítat s tím, že opuštění muži jsou vesměs slabí tvorové (proto je naprostá většina bezdomovců rekrutujících se z rozvodových příběhů mužského pohlaví).

Čeká tě ještě těžké období. Nezávidím ti to, ani další, kteří jsme si tím prošli. Počítám, že nebudeš rozjásaně křepčit nad radami moudrých lidí, které jdou za horizont pouhé slupky a dávají nahlédnout pod povrch - tedy tam, kam se soustředit:
- na sebe
- se světěm nic nenaděláš, ale se svým vědomím a vnímáním toho, co se stalo, ano
- nemá smysl smutnit nad rozlitým mlékem, ale má smysl se soustředit na další tvého života
- a další věci týkající se sebepoznání a poznání nějakých zakonitostí akcí a reakcí a toho, jak se chováš a koho si svým chováním k sobě přitahuješ a proč.
- aj.

Já bych ještě dodal za sebe toto:
- máš právo být smutnej a tak trochu mimo (ostatně, kdo by nebyl)
- máš právo být nas.ranej a naštvanej
- máš právo truchlit jak dlouho chceš a budeš potřebovat (každý máme jiný čas). Není tak nutné předstírat, že jsi cool. Ze budes trapný a slabý? No a co!! Kašli na to.

Taktické rady šovinisty a macho idiota:
- nehrej si na hodnýho chlápka a nepodlézej své bejvalce
- u rozvodu hrej slušně, ale tvrdě (žádné milodary s pocitem "třeba to ocení" - na to ti ex kašle). Jedině, že jsi haur a můžeš si to dovolit a budeš to dělat kvůli svému osobnímu pocitu (nikoli proto, abys vypadal dobře před ní nebo před její rodinou nebo před kýmkoli ostatním).
- mysli na sebe a neměj pocit provinění, že to je sobecké (opuštění lidé mají sklony se obviňovat)
- to, že se vztah rozpadl, je většinou vina obou. Nikdo z nás do toho nevidí. Ale fakt, že tvoje žena se nudila a nebyla ti schopna to říct, není rozhodně tvoje vina. Jistě jsi udělal taky spoustu chyb (za ty kytky máš u mě 100 bodů mínus :-)), ale ted není doba na sebeobvinování - to až později, s chladnější hlavou je dobré si přiznat, co asi bylo špatné z tvé strany.

PS: moje kecy nejsou důležité a ani ti nepomůžou. Ale dobrá zpráva je taková, že žiješ. Neumíráš na rakovinu a neumírá ani ex, ani vaše dítě. Pořád je ti sice ráno na zvracení a v noci nemůžeš spát. Ale krůček po krůčku to bude lepší. Ani to nepoznáš. Nebude to lepší za měsíc. Možná to potrvá dalšího půl roku. Možná rok. Možná dva. I když intenzita bude čím dál slabší. No a co. A pokud budeš mít štěstí, tak budeš na konci toho období líp znát sám sebe a budeš to lépe dávat najevo. A když to budeš dávat lépe najevo, tak potkáš holku, které se budeš líbit takový, jaký jsi.


Co chtějí ženy? Není nutno po tom moc pátrat, ale ať je tu aspon nějaký text...

4. prosince 2008 v 12:14 | Nicolas |  Co chtějí ženy
Muži chtějí sex.
Ženy chtějí super sex, vášnivý sex, zvířecí sex, předehru, romantický sex...
V tom je ten rozdíl.

Pak ještě chtějí:
  • kabelky
  • boty
  • svetříky
  • bezpečí
  • zajištění
  • ochranu
  • oporu v partnerovi
  • povídat si
  • povídat si o pocitech
  • rozebírat vztah
  • ujišťovat, že dobře vypadají

Jak dlouho to může trvat, než se znovu zamilujete a fáze rozchodu

2. prosince 2008 v 17:04 | Nicolas |  Jak se vyrovnat s rozchodem
Onehdá mi jedna diskutující poslala dotaz: jak dlouho může mužům trvat, než se po rozchodu znovu zamilují a mohou mít další vztah? A jak dlouho trvá, než se mohou na svůj ex-vztah se svojí ex podívat s odstupem? Samozřejmě tím zakrývala tu důležitější otázku: jsem ve vztahu s chlápkem, který se rozvedl a je někdy divnej, co mám dělat? Nicméně tady je moje odpověď.

Jak dlouho trval předešlý vztah
Já jsem byl s ex cca 7 let. Z toho 3 roky manželé. Takže z toho se musí tak nějak vycházet. A je pravda, že když se člověk ocitne v těch klasických fázích po rozchodu, tak není schopen uvažovat "s odstupem". Prostě to nejde.

Celkem mi to trvalo do fáze "fakt mi je jedno, co moje ex dělá, jestlí má dítě a nerozhodí mě nějaké setkání s ní, nenadávám na ni ani neidealizuji náš vztah a jakákoli zmínka o ní mě nechává v klidu - nejen hraném a předstíraném, ale doopravdy"....tak 3 roky.

V tom jsou klasické fáze po rozchodu:
  • - nepřijetí skutečnosti, odmítání, že se to opravdu stalo
  • - přijetí skutečnosti
  • - bolest
  • - naštvání
  • - nadávání
  • - vulgární nadávání
  • - velmi vulgární nadávání
  • - hraná pohoda, jsem frajer a mám to na háku
  • - hrané odpuštění
  • - netečnost
  • - vyrovnání se a smíření

Fáze zvaná "ještě mám na to, abych sbalil ženu"
V prvních fázích po šoku jsem si potřeboval zvýšit sebevědomí a tak jsem balil holky. Když jsem znovu nabyl tuto svoji původně ztracenou "loveckou" schopnost, tak to bylo OK. Pak uběhl cca rok s pár holkama. Všem jsem říkal, že jsem psychicky v pr.deli a že to není na vztah, jen sexuální kamarádství. A pak jsem po nějaké době neměl náladu a byl raději sám. Po pár měsících jsem pak potkal holku, s kterou jsem už skoro 2 roky.

Fáze vyrovnání a smíření
U mě je to možná i něco jiného. Absolvoval jsem terapii u psychologa a hodně věcí jsem u sebe změnil. Rozchod byl pro mě sice "špatná" věc, ale byl vlastně jen startovací značkou pro změnu. Původně jsem chodil na terapii proto, abych překonal tu bolest. To se vlastně taky podařilo. Ale to hlavní je, že jsem změnil postoj a některé zažité stereotypy sám v sobě - TO JE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ!! Ne mít nějaký další, byť plnohodný vztah. Ale vědět více věcí sám o sobě.

Takže teď vztah mám. Myslím, že je hlavně jiný. Protože i já jsem jiný. A pořád se to mění. A hlavně vím, že i tzv. pravý vztah (na který zas tak moc nevěřím - protože každý současný vztah je ten pravý, protože když zemřeme zítra, tak žádný jiný vztah už mít nebudeme, než tento, co máme dnes..) může skončit. Partnera přejede tramvaj, odejde za jiným, já mohu odejít za jinou...Tohle vědomí je pro mě hodně důležité. Nelpět tak moc na partnerství, i když např. chci děti a lásku až do smrti.

No a vlastně klasická otázka. Na co se vlastně ptáš? :-) Jak to mají ostatní nebo jak bys si to přála mít ty sama? Vím každopádně, že to není vždy lehký. Není to sice useknutá ruka, ale člověk to tak na začátku může vnímat. Ale postupně se to mění. Ovšem musel jsem se snažit.