Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Jak dlouho to může trvat, než se znovu zamilujete a fáze rozchodu

2. prosince 2008 v 17:04 | Nicolas |  Jak se vyrovnat s rozchodem
Onehdá mi jedna diskutující poslala dotaz: jak dlouho může mužům trvat, než se po rozchodu znovu zamilují a mohou mít další vztah? A jak dlouho trvá, než se mohou na svůj ex-vztah se svojí ex podívat s odstupem? Samozřejmě tím zakrývala tu důležitější otázku: jsem ve vztahu s chlápkem, který se rozvedl a je někdy divnej, co mám dělat? Nicméně tady je moje odpověď.

Jak dlouho trval předešlý vztah
Já jsem byl s ex cca 7 let. Z toho 3 roky manželé. Takže z toho se musí tak nějak vycházet. A je pravda, že když se člověk ocitne v těch klasických fázích po rozchodu, tak není schopen uvažovat "s odstupem". Prostě to nejde.

Celkem mi to trvalo do fáze "fakt mi je jedno, co moje ex dělá, jestlí má dítě a nerozhodí mě nějaké setkání s ní, nenadávám na ni ani neidealizuji náš vztah a jakákoli zmínka o ní mě nechává v klidu - nejen hraném a předstíraném, ale doopravdy"....tak 3 roky.

V tom jsou klasické fáze po rozchodu:
  • - nepřijetí skutečnosti, odmítání, že se to opravdu stalo
  • - přijetí skutečnosti
  • - bolest
  • - naštvání
  • - nadávání
  • - vulgární nadávání
  • - velmi vulgární nadávání
  • - hraná pohoda, jsem frajer a mám to na háku
  • - hrané odpuštění
  • - netečnost
  • - vyrovnání se a smíření

Fáze zvaná "ještě mám na to, abych sbalil ženu"
V prvních fázích po šoku jsem si potřeboval zvýšit sebevědomí a tak jsem balil holky. Když jsem znovu nabyl tuto svoji původně ztracenou "loveckou" schopnost, tak to bylo OK. Pak uběhl cca rok s pár holkama. Všem jsem říkal, že jsem psychicky v pr.deli a že to není na vztah, jen sexuální kamarádství. A pak jsem po nějaké době neměl náladu a byl raději sám. Po pár měsících jsem pak potkal holku, s kterou jsem už skoro 2 roky.

Fáze vyrovnání a smíření
U mě je to možná i něco jiného. Absolvoval jsem terapii u psychologa a hodně věcí jsem u sebe změnil. Rozchod byl pro mě sice "špatná" věc, ale byl vlastně jen startovací značkou pro změnu. Původně jsem chodil na terapii proto, abych překonal tu bolest. To se vlastně taky podařilo. Ale to hlavní je, že jsem změnil postoj a některé zažité stereotypy sám v sobě - TO JE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ!! Ne mít nějaký další, byť plnohodný vztah. Ale vědět více věcí sám o sobě.

Takže teď vztah mám. Myslím, že je hlavně jiný. Protože i já jsem jiný. A pořád se to mění. A hlavně vím, že i tzv. pravý vztah (na který zas tak moc nevěřím - protože každý současný vztah je ten pravý, protože když zemřeme zítra, tak žádný jiný vztah už mít nebudeme, než tento, co máme dnes..) může skončit. Partnera přejede tramvaj, odejde za jiným, já mohu odejít za jinou...Tohle vědomí je pro mě hodně důležité. Nelpět tak moc na partnerství, i když např. chci děti a lásku až do smrti.

No a vlastně klasická otázka. Na co se vlastně ptáš? :-) Jak to mají ostatní nebo jak bys si to přála mít ty sama? Vím každopádně, že to není vždy lehký. Není to sice useknutá ruka, ale člověk to tak na začátku může vnímat. Ale postupně se to mění. Ovšem musel jsem se snažit.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pandorraa Pandorraa | E-mail | Web | 2. prosince 2008 v 18:16 | Reagovat

Nico, máš slušný průměr, obyčejně platí, že "detoxikace" trvá minimálně polovinu doby, po kterou probíhala "toxikace" :)

2 Nico Nico | 3. prosince 2008 v 14:19 | Reagovat

Pandoro, to víš...jsem klasický šedý průměr. A to mi většina věcí trvá 2x tolik, co normálním lidem.

3 Selima Selima | 3. prosince 2008 v 20:26 | Reagovat

Mne to trvalo tiež o niečo kratšie, ale možno aj vďaka ďalšiemu vzťahu typu "klin klinom", pričom ten klin bol fakt hóóódne silný. Odmilovanie je časovo individuálne, ale nedá sa  preskočiť ani ignorovať. Napsoledy osm túto fázu tiež využila na sebapoznávanie a prácu na sebe - ďakujem, Pan, ďakujem MP, ďakujem, môj homeopat - a tým ju trochu skrátila a spríjemnila.

4 Santala Santala | 12. ledna 2009 v 15:36 | Reagovat

Nico, podle tohoto vzorce mi ten detox bude trvat ještě 2,5 roku.To se z toho pos...

5 Nicolas Nicolas | 13. ledna 2009 v 10:34 | Reagovat

Santalo, to uběhne jak voda :-) A hlavně záleží na věku, přístupu, stupně intoxikace, stupni růžových brýlí a počtu knížek v červené knihovničce. Čím menší intoxikace byla a čím pevněji stojíš nohama na zemi (resp. jsi nezávislá na partnerství), tím rychlejší to může být.

Ovšem, všem má svůj čas. Dej si proto i ty čas, ať se s tím tvá osobnost srovná a občas ji pomáhej.

6 tonda tonda | E-mail | 23. ledna 2012 v 16:36 | Reagovat

Ahoj ted muz pribeh mam pritelkyni 4 roky a dvouletou holcicku pred tydnem mi oznamila ze me nemiluje a ze odeme odchazi za jinym vubec nevim co delat obe je miluju malou vidat budu ale ji take takze u mke to cas asi nezpravi premyslim o psychyatroj nebo tak nejake prasky nesu to spatne porad brecim nespim kourimjako kamna a nejedl jsem 4 dni ani sousto do sebe nedám sice jsem si to tady procital ale bez zlepseni nesu to opravdu spatne nevim co dal jsem na dne moc ji miluju odejde mi z naseho bytu a budu tu sam se vzpominkami poradte prosim moc........muj mail Qincek@seznam.cz jsem od hk a je mi 26 dekuji moc

7 Nicolas Nicolas | Web | 24. ledna 2012 v 0:09 | Reagovat

[6]: Tondo,

to je situace těžká jak prase. Je mi to líto. Ani si to nechci představovat, když máme také malé dítě.
Doporučuji vyhledat psychologa, resp. terapeuta (co to kurva je za výraz "..o psychiatroj").

Jsi v šoku. Je to to samé, jako bys narazil hlavou do zdi a ještě ti někdo vrazil nůž mezi žebra. Taky bys si neřekl, já jsem frajer a přežiju to sám. Zavolal bys záchranku. To samé je v této situaci terapeut. V případě nutnosti ti předepíše i nějaké prášky, abys mohl překonat to nejhorší a trochu normálněji fungovat.

Ovšem připrav se, že to bude trvat. Dlouho. To nejhorší netrvá pár dní. Ale třeba 2 měsíce, možná i déle. Připrav se na to. Nelze se tomu vyhnout. Ale přežiješ to. Hlavně nedělej blbosti.

8 aldajfek aldajfek | 1. února 2012 v 15:51 | Reagovat

ahoj Tondo já jsem na tom podobně chodim s přitelem pět let miminko mi řekl že nechce! a dokonce si našel 19 holku mě je dnes 30 jsme spolu v bytě musim odejit už dva měsíce dělam to samý chlastám a jen kouřím mám pocit že se mi všechno zhroutilo a nevím co mám dělat a na chlapy mám ted alergii jen přatele a rodina se mi snaží pomoci jsem na pokraji smrti chci s ním zůstat tak moc ho miluju dala bych mu všechno to je tak nefer!

9 lemi lemi | E-mail | 4. února 2012 v 21:05 | Reagovat

[8]:nejsem na zhroucení jen já:(, je mi to líto co se vám prihodilo , my spolu byli 2,5 roku. na konci jsem byla spatná jen já,chtel se rozejít já pauzu,tak s ní souhlasil, dva mesíce se snazím jak idiot písu mu jak se zmením a jak ho miluju, na to mi ríkal ze to neví, zda to pude spravit, ze to chce čas po mesícní pauze se rozejdem a pak uz ho má rada jiná, prý ji na nem zálezí víc nez me, taková ubohá lez, strasne ho miluju a proste  s tím nic nemuzu udelat. já na nej cekala a nebyl ani toho schopen mi napsat uprimne ze ma ve vyhledu jinou :( , to bylo horsí jak kudla do zad!  srdce mi rozdupal na kousky, chtela jsem se zmenit pro nej, cokoli udelat a to mu bylo málo....ted je to jak konec sveta.

10 Jana Jana | 30. dubna 2012 v 20:10 | Reagovat

Ahojky, ja jsem ted momentalne ve fazi kdy mi manzel rekl, ze deti mit nechce a kamarady vidat neprestane...( travi s nima rekla bych vic casu nez se mnou) tak mam na vyber...bud mu to vsechno tolerovat nebo se rozejit/ rozvest...jsem z toho uplne na prasky...jsme spolu 4 roky...me je 33 let..a deti bych chtela...co ted?

11 Nicolas Nicolas | 2. května 2012 v 17:00 | Reagovat

[10]: Jano,
jak sama správně říkáš: máš na výběr. Buď být s nekým, kdo s tebou děti mít nechce a trávení společného času s tebou není jeho priorita. A nazývat to lživým termínem "tolerovat mu to". Anebo si najít více kompatibilního partnera, s kterým budete mít společné cíle alespoň v otázce mít či nemít děti.
Život je těžký (ale přitom i svobodný) právě v tom, že nás nutí neustále k nějakým rozhodnutím. Těžké je to, že máš falešný pocit, že manžela miluješ a že lepšího nepotkáš. Lehké je to, že je v tvé moci udělat už klidně zítra krok jiným směrem.

12 Míša Míša | 16. června 2012 v 23:46 | Reagovat

Dobrý článek musím říct :-). Já osobně jsem po dost komplikovaném vztahu a rozchodu prošla trochu jinými fázemi a je to rok a kousek a zatím nejsem ve fázi je mi to úplně jedno. Ale fakt je ten, že čas tyhle věci dobře srovnává. A ta bezmoc, která nastává v tu chvíli konce člověku připadá, že je navěky a nikdy líp nebude a po čase se tomu už zasměje :-). Já se zamilovala jak malá holka, když jsem ještě měla kluka, utekla jsem za novým a ono po chvíli ty růžový brýle spadli a moc jsme se k sobě nehodili. Já si ale říkala, že je to láska na celej život a o to víc mi padly iluze, když to krachlo. Nejdřív jsem taky měla tendenci okamžitě tedy prázdné místo zaplnit, jak kvůli strachu ze samoty, tak i proto, že on mi odešel k jiné, tak asi takové zadostiučinění. Naštěstí se mi nikoho lapnout nepodařilo :-). Prošla jsem si poprvý fázema, kdy jsem byla sama, naprosto sama a naučila se mít ráda a žít konečně svůj život bez potřeby partnerství. Chvílema jsem tak moc chtěla vztah, a v duchu o něj škemrala jak malé dítě o bonbon, ale nebyl správný čas a zatím ještě asi není, když se ten správný nedostavil a když neumím připustit větu, že je mi ex naprosto fuk. Tak to není, ale už mi vůbec nic nedělá představa, že si jdeme každý svou cestou a nikdy nebudem spolu.Věta, která mě před pár měsíci ještě trhala vnitřně na kusy. Je to náročný, ale spíš jen na čas. A přesně jako autor článku souhlasím se rčením, že se má počítat s tím, že i ten nejideálnější vztah může skončit a nemusí být navždycky. Když bude, je to krásné, když nebude, nic se neděje. Ale to je právě úkolem toho, umět být sám, umět žít sám, pak i to partnerství vypadá jinak a člověk, který není šťastný když je sám, nebude šťastný ani v páru. Takže tak :-)

13 Jirka Jirka | E-mail | 17. října 2012 v 21:08 | Reagovat

[4]: co máš z toho mne ještě o kus dýl a to se to stalo ted před měsícem

14 Woodman Woodman | 4. listopadu 2012 v 10:00 | Reagovat

Vy chytré hlavy, které jste mimoděk vymyslely základy pro vznik internetu! Děkuji Vám. I když teď mne napadá, že možná by pro mne bylo lepší ho nemít, protože bych musel instinktivně jít mezi lidi a nechat si (a možná že i mimoděk) pomoct. Možná, že by proběhlo vše rychleji a bez takových ztrát. Po 2 letech (10-ti letého vztahu, který skončil v cca 39) jsem ve fázi hraného odpuštění. Možná. Pořád mne přepadávají vlny smutku a nepochopení "proč". Nejhorší jsou informace který ke mne doputují... :-) zjistím, že ex dělá s nadšením věci,o kterých se přede mnou vyjadřovala s despektem .. třeba chození pěšky, závěsy doma, ježdění na chatu a tak. Jsme totiž v kontaktu, máme dceru a pečujeme o ní střídavě. Komunikace v pohodě dohody ohledně dcery v pohodě (t fungovalo vždycky), dcerka krásná a optimistická. Proč hlavně se sem vyjadřuji? Je to poděkování za to, že se někde píše, mluví otevřeně se zkušeností  tak jak to opravdu probíhá :-). Nejhorší je snad v tom všem okolí, které nechápe ! Trousí poznámky typu: "Hele už toho nech, to není normální, jsi měkkej, byla to kráva tak už to pochop, buď zase veselej, takový hodný dítě jsi byl, já to říkal, že je to blbec, atd atd...". S rozchodem partnerství se najednou tak nějak pročistí i další vztahy a to všechno dohromady JE TĚŽKÉ, je to nové a rozbíjí se zajeté pořádky a mizí jistoty! Ale je to život, krásný, hluboký, a ten jediný který mám. Bože jak rád bych navždy  slýchával upřímná slova uznání od blízké ženy.

15 Nicolas Nicolas | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 16:01 | Reagovat

[14]: Woodmane,
internet je ďábelský vynález, který občas božsky pomáhá :-)
Jsem rád, že i mé zkušenosti mohou přispět do celé mozaiky informací.
Kecy lidí, že už bys to měl mít za sebou, budeš bohužel slýchat i nadále. Nemyslí to zle. Ale nejsou schopni mít stejný "poločas-zármutku" a vyrovnání jako ty. Není to automaticky tak, že jen praví přátelé to s tebou vydrží - to by byla příliš zjednodušená definice přátelství. Ale někteří prostě tuhle etapu tvého života nebudou schopni (nemají na to) zvládnout dle tvých potřeb. Až to uplyne, tak se třeba zase napojí. A nebo taky ne. Jistoty bohužel nejsou žádné.
Každopádně držím palce.

16 Sadako Namikaze Sadako Namikaze | Web | 9. března 2013 v 12:11 | Reagovat

Ahoj, jak tak ctu ty komentare, tak me to jeste vic odrazuje od dalsiho vztahu. Pred mesicem jsem se totiz rozesla s klukem, sice jsem s nim byla jen 2 mesice, ale milovala jsem ho, jako nikoho a dalo by se rict, ze jsem na nem byla zavisla. Taky jsem se pro nej chtela zmenit, aby nas vztah byl krasny, mela jsem totiz psychicke problemy a z toho pramenila i ta zavislost a aji jsme se parkrat kvuli tomu pohadali. Ja se rozhodla poslat to vse do haje a nasla jsem si terapeuta. Jenze kluk se potom zacal chovat divne, odsouval schuzky a skype hovory (meli jsme vztah na dalku, ve kterem jsou skype hovory dulezitejsi nez chat-je to i potvrzeno vedecky). Tak jsem se nastvala a ukoncila to s nim (navic jsem pro nej byla kobyla s prdeli, i kdyz to myslel ze srandy). Zrusila jsem s nim veskere kontakty, ale po cca 2 tydnech mi napsal, ze to byla jen pretvarka. Takze nejenze jsem trpela takovyma depresema, ze jsem rano nebyla schopna vstat z postele (ted je to uz lepsi), ale navic mam diky nemu sebevedomi na uplne nule a podkopanou duveru k ostatnim lidem, muze samozrejme nevyjimaje. Nevim, co mam delat, uz me ten boj s depresemi nebavi a mam pocit, ze se mi hrouti zivot. Prijde mi takovy nijaky, neslany, nemastny a bojim se, ze zas spadnu do tech depek, ktere jsem mela na zacatku vztahu. Chtela jsem v budoucnu deti, rodinu a stastny zivot. Proted je tenhle sen v prdeli. Jedina moje jistota je dodelat VOS a popr. se dostat na univerzitu a najit si praci a cestovat. Ach jo... A to si me vyhlizi par kluku dokonce samo od sebe, takze by to s mym sebevedomim nemelo byt tak hrozne...
A ty depky mi zhorsuje jeste to, ze mam rodinu na hovno a kdyz na me nekdo jen zvysi hlas... Sama sobe se divim, ale narodila jsemvse s urcitou davkou optimismu, diky kteremu se tesim na to, ze zas budu ok. Ten optimismus je u me zvlastni vec... Drzi se me jak kliste a to mam za sebou jednu z nejhnusnejsich minulosti, jakou clovek v detstvi muze zazit, totiz sikanu ve skolce, zakladce a pak i 2 roky na stredni. A tata kdysi pil. Asi mi ten optimismus byk dan di vinku kvuli tomuhle a je to dar od Boha...
A tyhle vsechny pocity, ktere mam, jsou zhorsene tim rozchodem, protoze jindy jsem to nesla v pohode a byla jsem vesela, vtipna a prastena. Chci byt zas takova :-)

17 kuba kuba | E-mail | 11. listopadu 2013 v 13:26 | Reagovat

Sáákra.. Chtěl bych to napsat jinak, ale bojím se, že by se tady ten příspěvek nedostal. Je to boj, ale ten boj je uvnitř každého a je jen na Vás jak jej zvládnete. Já ho nezvládám a proto jsem na dně. Už mám pocit, že mi nikdo nemůže říct něco nového, asi ani psycholog.. Ale nejdůležitější je vědět, že v tom nejste sami a bude to jiné. Jak říkal Nohavica.. tam Vám nepomůžou doktoři, tam si nepomůžete sám.. Jenže každý má ten kopec jinak vysoký. Takže je důležité jít dál i když se jen brodíte ve svých výkalech. A ty fáze bych změnil..
- bolest
- naštvání
- pití
- vulgární pití
- velmi vulgární pití
- hraná pohoda, jsem frajer a mám to na háku a pití
- hrané odpuštění
- netečnost
- vyrovnání se a smíření a nepití
Jinak jsem po devíti letech vztahu a mám sklony k pití:-)

18 Nicolas Nicolas | 15. listopadu 2013 v 12:17 | Reagovat

[17]: Kubo,
tekutiny jsou potřeba :-) Zdá se, že to skončí vždy u lahve. Jen cesty jsou jiné :-)

19 Gigi Gigi | 9. dubna 2014 v 14:19 | Reagovat

Ahoj lidi,
ani nevim, jestli se hodi v mem veku sem psat, protoze je mi skoro 44 let, jen chci napsat, ze jsem si prosla 3 opravdu vaznymi vztahy a nekolika kratkodobymi, ktere koncily tim, ze mi partner vzdy oznamil, ze si nasel mladsi zenu. Muj prvni a jediny manzel mi to oznamil poprve v mych 27 letech po 7-mi letech manzelstvi, ze ma 17-ti letou holku,rozvedli jsme se( ja uz se pak nikdy nevdala) a pak to slo porad dokola, chlapi porad prichazeli ke me a odchazeli za mladsimi. Pred 3 lety jsem konecne potkala muze, moc jsem se zamilovala, byl klidas, po rozvodu,a ja jsem byla moc stastna, ze je normalni a ze mu vyhovuju, ale vloni mi taky oznamil, ze ma jinou mladsi pani, se kterou uz ma nejakou dobu vztah. Byla to pro me takova nejaka posledni pecka mezi oci a pro moje sebevedomi a to zrovna od muze, ktery byl pro muj zivot dle meho nazoru osudovy. Probrecela jsem tehdy cele odpoledne a noc. Prestala jsem si uplne verit. Budete se asi smat, ale dle mych pratel jsem energicka a atraktivni zena, jen porad musim celit a bojovat s mladsimi zenami. Vlastne ani nevim, jestli jeste od zivota neco chci, prestala jsem cvicit, nikam nechodim, neco jsem pribrala, je mi to tak nejak vsechno jedno. Mam pouze maleho pejska, ktery me nuti chodit na prochazky. Pracuji v muzskem kolektivu svarecske firmy jako THP, IQ kolegu je prinejmensim sporne, tak nemam duvody se strojit ani do prace, stejne by to nikdo neocenil. Svym zpusobem jsem v koncich, jen porad nevim, proc porad mladsi zeny. Ja jsem si nikdy zadneho muze u vztahu nenasla, chodila jsem do prace, starala se o chod domacnosti,o deti. Nejsem ani draha furie a ani stihacka. Kamaradky mi rikaly, ze je to asi to spatne, ze jsem to brala moc opravdove a vazne, to pry chlapi nemaji radi. Vzdycky, jak mi ten muj vztah tak nevysel, jsem se chovala nejaky cas jako utrzena z retezu,popila jsem a pak jsem  si strasne nutne potrebovala dokazat, ze se jeste libim a stojim za to jako zenska, jenze vetsinou nasledovaly silena rana plna zklamani. A ani na to uz dneska nemam chut. Tak, ted jsem se vypsala a moje dusicka se vypovidala uplne cizimu foru lidi.Zdravi vas vsechny kamaradka PG.

20 jajda jajda | E-mail | 20. dubna 2014 v 15:52 | Reagovat

Ahoj Gigi,
proč by se nehodilo sem psát. Tohle může potkat kohokoliv a hlavně v jakémkoliv věku a i já si myslím, že je někdy lepší vypovídat se nekomu cizímu, než lidem ve svém okolí. Mně je 43 a procházím něčím podobným. Loni jsem po 7 letech ukončila vztah s partnerem, kterého jsem moc milovala, ale bohužel to byl vztah jaksi jednostranný a mně jen trvalo strašně dlouho než mi to došlo a ještě déle než jsem si to dokázala přiznat a skončit to a trvalo to opravdu dlouho. Nedokázala jsem si představit život bez něj, že vedle něj nebudu usínat a probouzet se s ním a další věci,myslela jsem si, že tohle je člověk se kterým strávím zbytek života a tak jsem všechno přehlížela a trápila sama sebe až jsem konečně dokázala říct dost a jít. Ale i když jsem to skončila já tak to stejně bolí a bolí to moc,nicméně mi to strašně pomohlo. Řekla jsem si, že se nenechám srazit na kolena a nebudu  doma brečet s lahví a čokoládou...:-)...I když jednou jsem si to zkusila pořádně obrečet, ale zjistila jsem, že v mém věku si nemůžu dovolit ani to, druhý den jsem nemohla ani otevřít oči jak byly napuchlé a celkově jsem vypadala jak divná brambora, takže jsem nemohla ani mezi lidi..jo, holt co je v pohodě ve dvaceti dneska už není žádná sranda a to bohužel platí skoro o všem. Nicméně já takhle vypadat nechci a začala jsem na sobě pracovat. Mám syna na vysoké, takže času jsem pro sebe měla najednou spoustu a začala jsem konečně po letech dělat radost i sobě, začala jsem chodit mezi lidi, zhubla jsem, konečně si kupuju hezké věci i pro sebe a zjistila jsem, že se líbím i jiným mužům a že
on opravdu nebyl jediný na světě, ...jenže problém je v tom, že právě on mi pořád strašně chybí a i když paradoxně měl najednou taky zájem, já už do toho znova vlítnout nechci, bylo by to zase stejné a tak jsem vydržela, ale plácám se v tom pořád dokola. Nejhorší jsou večery, když se vracím domů a nikdo tam není, nikdo na mně nečeká a vím, že nikdo ani nepřijde a já jsem sama. Vlastně nejsem, máme taky malého pejska a je to můj miláček. Zkoušela jsem to jako vy, vytlouct klín klínem, ale máte pravdu v tom, že pak je to ještě horší. Ale přesto pořád věřím, že potkám někoho kdo si mně zaslouží, někoho kdo mně bude mít doopravdy rád a komu se nebudu prostě jenom hodit. A vy ho potkáte taky, jen to prostě u nás trvá trochu déle. Vím, že je těžké věřit tomu že to přijde, zvlášť když u je půl života v háji a ten pravý pořád nikde, ale možná o to to bude potom hezčí. Já jen doufám, že to přijde brzo, samota je opravdu těžká a někdy i když jsem mezi lidmi, tak si připadám ještě víc sama, ale pořád tomu věřím. Držím vám palce, ať se s tím vším zvladnete vypořádat a hlavně neházejte flintu do žita. Píšete, že jste energická a atraktivní, tak taková buďte dál. Ne kvůli nim, ale hlavně kvůli sobě. Bývalí partněři vám moc ublížili, zrada bolí strašně moc, ale právě proto je nenechte vyhrávat ještě i teď. To že jste narazila na (s prominutím) pitomce, kteří si nezasloužili ani vaši lásku, ani být s vámi neznamená, že vy se kvůli nim musíte odrovnat a ještě je případně potěšit tím, že si budou myslet, že bez nich nemůžete žít, když na sebe budete kašlat. Chtěli mladší?..Tak jo, ať je mají a dobře jim tak, vy budete šťastná s někým jiným. A zkuste přát štěstí i jim, vždyť kdyby od vás neodešli, vy byste se nemohla připravit na toho pravého a třeba byste ho jednou minula a možná byste doopravdy šťastná nikdy nebyla a až by vám tohle došlo tak už by mohlo být pozdě. Je mi jasné, že po několika zklamáních se víra v nějakou lepší budoucnost jaksi vytrácí a je stále těžší si ji udržet, ale stejně musíte věřit. Je to nespravedlivé, vy jste nic neudělala a přesto trpíte, oni vám ublížili a je jim to jedno a dokonce jsou teď třeba i spokojení a vy se trápíte, vy jste to odnesla a jste sama, ale opakuju musíte věřit, věřit a věřit, těšit se na to a připravit se na to a pak budete doopravdy šťastná vy.
Já si ho často zkouším představit, jak se asi bude jmenovat, jak bude vypadat, jak si spolu budeme povídat, jak se potkáme, jak mu upeču dort k narozeninám, co asi teď zrovna dělá, z jakého bude města atp...a vím, že to přijde, ale taky vím, že teď je to strašně těžké, ale i tak....už se na to moc těším...:-)...Přeji vím krásné Velikonoce a hlavu vzhůru, bude líp

21 Gigi Gigi | E-mail | 2. června 2014 v 13:40 | Reagovat

Dobry den pani Jajdo, dekuji mockrat za podporu, dlouho jsem nemela tyto stranky otevrene. Snazim se bojovat, ale vesela mysl se mi vraci jen pomalu a sebevedomi tez. No jdu dale. Velice Vas zdravim. GP

22 Maron Maron | 13. února 2015 v 14:57 | Reagovat

Ahoj, předem chci poděkovat všem, co našli tu odvahu a chuť tady něco napsat na výše uvedené téma. Člověk si uvědomí, že jsou lidé, co mohou prožívat podobné příběhy jako je třeba ten můj. Je mi 30 a s osobou, co způsobila všechen ten zmatek v mé hlavě jsem byl necelé dva roky. Když myslím zmatek, tak bych to napsal jako 4 měsíční boj se sebou samým. Měl jsem pocit, že jsem na pomezí mezi životem a smrtí. Nemohl jsem vydržet v našem společném bytě, vše se mi hnusilo a vyvolávalo myšlenky jen na jedno a to na ni.. Z míry mě dovedl vyvést i vypadlý její vlas, který jsem tu a tam ještě někde našel. Pořád jsem nedokázal pochopit, že opravdu odešla a už se tady nikdy nevrátí. Je skoro 5 měsíců po a já tuším, že bude ještě dlouhá cesta než budu zase tím, kým jsem byl před tím, než jsem jí potkal. Ona byla hodně striktní, poslední rozhovory, které jsme vedli mi vysvětlovala svůj postoj: Život je krátky, každý má právo vybrat si, kterým směrem se vydá. Naprosto chladné vysvětlení chlapovi, který miloval a myslel si, že je to oboustranné. Všechno co následovalo po se mi zdálo nesmyslné, nic mě nebavilo, nic mi nemohlo udělat ani malinkatou radost. Čas utíkal pomalu a deprese byla stále hlubší. Ještě minulý týden jsem potkal člověka, který je s dotyčnou v kontaktu. Aniž bych se ho na něco ptal, velice ochotně mi začal popisovat, jak dotyčná navazuje na svém obvyklém místě nové známosti. Zakončil to větou, nebudu to dále rozvádět, nechci ti ubližovat. Snažil jsem se být v pohodě, alespoň na oko, ale totálně mě tahle slova poslala v tu danou chvíli o několik měsíců zpět. Snažil jsem se vše pochopit, věděl jsem, že jsem neudělal nic, co by věštilo rozchod. Pořád ve vzduchu viselo proč..? Na koho jsem to narazil. Na člověka, který se uměl skoro dva roky přetvařovat, prostě na svini. Nejhorší na tom je, že když si položím otázku, co k ní cítím, tak ji pořád miluji. Pořád tu svini miluji. Jak je to možné? Budu věřit, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.. Snad si to dotyčná někdy zkusí z té druhé strany. Všem, co jsou v podobné situaci přeji co nejrychlejší psychycké uzdravení a potom už jen lepší život..

23 Martin Martin | 1. března 2015 v 10:43 | Reagovat

Ahoj, vřelé díky internetu a lidem, kteří sdílí své zážitky. Moje první 2 vztahy z toho v jednom jsme se dali 3x dohromady měli na mě silný dopad. V té době jsem byl velmi mladý asi kolem 15.Po jednom ze vztahu jsem se cítil jak kdybych měl infarkt, strašně to bolelo, možná jsem ani tolik nebrečel než to že jsem to nesl těžce a ani nevím proč. Myslím, že za to může rodinné prostředí ve kterém nemám žádné zázemí, všichni tu na sebe tak nějak co se týká náklonosti kašleme. Později jsem kolem 18ti měl asi 2 měsícční vztah ve kterém jsem cítil víc než v těch předtím, ale když mi řekla, že nechce byt se mnou tak jsem dělal klasické voloviny, dárky psal, až jsem ji jednou napsal, že nechapu proč si se mnou vlastně píše a nepošle mě někam.. následně mě někam poslala :D a já se z toho 2 měsíčního nic moc(z dnešního pohledu) vztahu dostaval 2 roky do fáze uplně mě to nezajima. Ted jsem měl vztah který začal jako telenovela a plný komplikací, byly jsme spolu skoro rok. Intensivní rok a ona mi dala tolik lásky že jsem mohl brečet štěstím. Bylo to úžasné, pak ale přišly vánoce a jednoho dne kdy jsem od ní jel, mě doma chopil cit že ji už nemiluji a at jsem to zkoumal jakkoliv, nejsmutnější na tom bylo že jsem cítil, že to je skutečné. Vše jsem ji řekl a chvilku na to vyhlásil pauzu, přesto jsem s ní trávil čas a vše. Později když jsem se cítil že jsem připraven se k ní vrátit to skončila ona s tím že to z ní vyprchalo. Je tomu asi měsíc, a fáze silného brečení a nechuti cokoliv dělat trvala 2 týdny. Na jednu stranu cítím že se mi snad z toho povede oklepat dříve díky zkušenostem z minula. Nicméně vím, jaký to bude boj, a nebude mi dlouho jedno s kým se bude scházet. Ty city nepřemluvím. Tohle celé by se mělo brát jako cesta k tomu najít vnitřní sílu, jelikož rozchod a vyrovnání se s ním člověka posílí, patří to bohužel k nejtěžším chvílím života. Nyní netuším co sám se svým životem, kam ho směřovat, člověk si i uvědomí, kteří přátele pro něj mají skutečnou hodnotu. Já jen doufám že se z toho dostanu co nejdřív. Kdybyste mi chtěli někdo i poradit napište mi mail :) m.pristal@gmail.com

24 Hudson Hudson | E-mail | 5. června 2016 v 18:29 | Reagovat

OMG, jmenuji se Hudson Jason z USA chci říci, že jsem ten nejšťastnější člověk na světě dnes, protože Mé pět let utéct milenec Vrátil se ke mně po kolenou se slzami na očích prosí mě, abych mu odpustila a přijímám ho zpátky, všechno kvůli Dr. Sallam, moji přátelé tam, řekl jsem mu, jakmile jsem si svou ženu zpět budu říkat to na rozhlasovou stanici a internetu, aby lidé věděli o něm čím více, protože tento muž je velký a on vám může pomoci ve všech ostatních ohledech si můžete myslet jen conta ct něj a žádají mu pomoci. pokud budete potřebovat jeho pomoc kterého můžete kontaktovat na adrese: sallamgreattemple@gmail.com .

Jméno: Hudson
Země: USA

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama