Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Nemůžu vyslovit "miluji tě"

18. prosince 2008 v 17:15 | Nicolas |  Co chtějí ženy

Jak jsou důležitá slova "miluji tě" a proč je obtížné je vyslovit

Onehdá jsem četl, jak je pro některé obtížné říkat ta prostá slova. Miluji tě.
Je to známka srabáctví? Nebo známka osobní svobody neříkat důležitá slova, protože je to cool a druhý to prostě musí poznat?

Miluji tě = závazek
Ještě před nějakými 10 lety jsem na tom byl jako zamzrlý pulec. Hlavně si nezadat. Říct nekomu, že ho miluji, bylo jako podepsat si ortel - což znamenalo chodit s někým aspoň 3 měsíce. Přiznávám, neměl jsem na to.

Občas se mi stávalo, že dívky, zejména večer před usnutím a ráno po probuzení, v radostném rozpoložení (možná to bylo i tím, že to bylo po sexu), prostě vypustily z úst tu zásadní větu. Miluji tě.
Tehdy jsem řešil jen to, co bych asi tak odpověděl, abych neurazil. Nechtělo se mi to moc říkat. Často i proto, že jsem dotyčnou přímo nemiloval - alespon co jsem měl ten pocit.

Po nějakém čase se to změnilo. Potkal jsem budoucí manželku a s tou jsem slova "miluji tě" začal používat častěji.

Některá mladší děvčata mohou mít pocit, že když jim partner neříká "miluji tě", tak to je znak toho, že s nimi neplánuje seriózní budoucnost. Resp. že vůbec tuto budoucnost neplánuje. Dívky mají často dojem, že by měla existovat reciprocita. Že by jim měl partner oplácet stejnou mincí. A pokud ony říkají slova "miluji tě" i s podtextem, chci s tebou plánovat budoucnost, tak očekávají, že stejné "miluji tě" od partnera znamená to samé. Ale pokud tomu tak není...tak svoji vnitřní nejistotu vloží do absence tohoto magického slovního spojení...a pochybnost o celé budoucnosti vztahu je najednou tu!

Slova jsou nanic, důležitější jsou činy
Další názor je ovšem ten, že slova nic neznamenají. Nemají žádný význam. Neni důležité to, co lidi rikaji slovy, ale co vyjdadřují svým chováním. Říct se dá cokoli, kdykoli, říká diskutující na ženském foru. V hospode nebo za jakychkoliv okolnosti se toho nakeca spousty. Důležité ale je, jak se lide CHOVAJI. Jako podpůrný argument pro tvrzení, že slova nic nezaručují se uvádí například manželský slib. Přičemž ten není žádnou zárukou a rozvodů je minimálně v ČR cca 50% z uzavřených manželství. Znamená to tedy rezignovat na slova, vyznání a vyjádření přání?...A zařídit se podle toho, jak se k nám protějšek chová? Ovšem i chování se může v průběhu dnů, týdnů a roků měnit, že? :-)

Nejde mi to vyslovit!! eeee
Další názor je také z internetové diskuse. Přispěvatelka ta slova nemá ráda: "Jsem člověk, který taky neumí říkat miluji tě. Protože ty slova nemám ráda, nevím proč, ale je to tak. Daleko víc má pro mě význam říct někomu, že ho mám ráda. Přesto vnitřně, citem, miluji a snažím se to příteli dokazovat. Pozná to z chování...ví to, cítí to, i když to nevyslovím...". Další diskutující proklamuje, že tohle slovní spojení nevyslovil a nejspíš ani nevysloví. Nedokáže na veřejnosti svoji partnerku nazývat "láskou" či "miláčkem". Přijde mu to jako devalvace těhle slov. Tady je namístě otázka, o jakou devalvaci jde, když tato slova nepoužívá nikdy, nemohou být pak devalvována - tzn. užívána přílišně a tím tak ztrácející na svém významu či domnělé ceně.

Pro tento druh lidí se zdá také pohodlnější či příjemnější vyjádřit svůj cit (láskyplný) k partnerovi činy a chováním. Přeci nejsou jejich partneři blbí, když z nich je ta láska cítit na sto honů. A pokud by partner dokonce požádal o slova "miluji tě", tak by to znamenalo, že chce vlastně, aby se "odmítači slov miluji tě" přetvařovali. A to tedy prrr, to by byla lež. A mohlo by to dokonce vést ke konci vztahu.

Rozumím tomu tedy tak, že pro lidi, kterým nejde vyslovit slova "miluji tě", to může být tak nepříjemné, že by uvažovali o konci vztahu?

Strach říct otevřeně to, co cítíme a myslíme si
Vidím to po jedné zkušenosti trochu jinak. Po pár rozchodech si člověk uvědomí, že občas neměl šanci říct, to co by chtěl. Doopravdy chtěl. At mi nikdo neříká, že doopravdy chtít někomu něco říct a něco vyjádřit znamená nikdy mu to neříct a vymlouvat se na to, že to vyjádřím činy.
Ještě větší pecka je, když si uvědomíme vlastní smrtelnost a že se může stát, že zítra tu již nebudeme. Není nutné to brát do extrému a chovat se jak v poslední den svého života a například vzít všechny společné úspory, plus účet své ženy a rozbít prasátka svých dvou nezletilých dětí a rozfofrovat to v ruletě v Las Vegas, protože to byl můj sen.

Osobně si myslím, že za neschopností říct ta důležitá slova je především strach (samozřejmě v případě, kdy partnera milujeme a ne v případě, kdy ho nemilujeme a nechce se nám lhát).
Strach z otevření se. Strach ze závazku. A strach z toho, že tímto se stáváme zranitelnými. Pokud jde o činy, jsou vlastně bezpečné a přizdisráčské. Kdykoli totiž zhrzený partner může říct, stejně jsem to dělal jen tak a nemiloval tě. Ostatně tohle může říct i ten, kdo říkal miluji tě. Ale bavíme se o schopnosti vůbec vyslovit upřímně to, co cítíme.

Když jsem tedy po zkušenosti s tím, že smrt může být otázkou pár vteřin a člověk opravdu neví konce svých dní, tak mi vůbec, ale vůbec nebylo zatěžko říct ta předtím tak závažná slova: miluji tě. A je to velmi osvobozující. Když to člověk cítí a má svého partnera nablízku, slova mluví téměř sama od sebe. S lehkostí. Ale zároven i hloubkou. Nikoli devalvací. Samozřejmě by mohla být nějaká rovnováha mezi slovy a činy, žijeme kromě duchovního také ve fyzickém a materiálním světě, kde se odehrává velká část našeho života.

PS: a když je člověk v ráži a naučí se říkat miluji tě a nebát se, tak se lépe a přirozeněji říká i "moc ti to sluší", "jsi prostě nádherná", "jsi moc sexy, mám na tebe chuť", apod.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Selima Selima | E-mail | 18. prosince 2008 v 17:35 | Reagovat

Pekné. Povzbudivé. A vysvetľujúce. Ale stále je to metóda pokusov a omylov :-)

Nevadí, je to aj vzrušujúce. Ja som skôr tá, ktorá partnerov vo vyznaniahc brzdí, ale keď to už úoviem, má to váhu. Jedne partner mi na začiatku vzťahu povedal, že mi to nikdy nepovie, lebo tie slová patria mojej predchodkyni. Hovoril mi, že mamá rád a mne to stačilo, ale potom jedného dňa, bez toho, aby som ho mučila(ale potrebovala som to počuť a on to veľmi dobre cítil) povedal, že ma miluje. Vedela som, že v tej chvíli to bola pravda... :-)

2 Nicolas Nicolas | 18. prosince 2008 v 17:45 | Reagovat

To: Selima

Ano, pořád zkoušíme, co bude fungovat :-) Tohle se mi zdá být jen část širší věci, kterou je celý princip "Říkej, co cítíš. A to co říkáš, mysli vážně. A nestyď se za to." Tam potom patří i to, že když necítím, že tě miluji, není důvod to říkat. Ale pokud to cítím, jsou celé kecy kolem dokola tak trochu výmluvami. Upřímné by bylo říct: miluji tě, ale nejde mi to říct. Víš, trochu se bojím a tak to zaobaluji do starostlivosti a péče a činů a doufám, že ti to jako dojde. Ale zároveň doufám, že najdu vedle tebe odvahu ti to jednou říct tak, jak to cítím.

3 KALIK KALIK | 19. prosince 2008 v 6:58 | Reagovat

Ano, určitě je to strach z otevření se, strach z toho, ukázat slabiny, dát je všanc "nepříteli". Chce to začít zvolna trénovat, čas od času se prostě přemoct. Za nějakou dobu už to nebude tak stresující ;-)

4 Lvice Lvice | E-mail | 19. prosince 2008 v 11:56 | Reagovat

Ne vždy to musí být strach. Někdy to mohou být i případy, kdy si partner myslí, vždyť ten druhý přece ví, že ho miluji. Tak proč to stále omílat dokola? Možná že si ani lidé neuvědomují, že je třeba občas tato slova zopakovat, aby ten druhý věděl - ano jsem tady a stále tě miluji, i když ta forma lásky se neustále mění. Ono je hodně ošidné zaměňovat lásku s emocemi vzniklými během sexuálních prožitků......

5 Nicolas Nicolas | 19. prosince 2008 v 13:27 | Reagovat

To: Lvice

Ano, může to být povícero důvodů. Z nichž strach bývá většinou prapůvodem. Nikoli výhradním a jediným důvodem. To je potřeba přiznat a doplnit.

Ale kdysi napsala jedna diskutérka (citovala stejně z knihy Hovory s Bohem a ne z vlastních myšlenek, ale to je jedno), že všechny emoce mají prazáklad ve dvou emocích: láska a strach. Bud jednáme z motivu lásky anebo naopak z motivu strachu. Tohle mi přijde jako motiv strachu z toho, aby to náhodou nepřišlo jako omílání pořád dokola. Míru omílání každý po čase pozná. Někdy to je každých 14 dní, někdy každý přestupný rok. Míru věcí a četností máme každý v sobě.  Nemá smysl se pokoušet odhadovat obecně, co je již přílišné "omílání" a co "jen občas".

6 Lvice Lvice | E-mail | 19. prosince 2008 v 13:54 | Reagovat

To: Nicolas

Není to možná právě tak, že druhého ujišťujeme o své lásce z motivu strachu, že ho ztratíme? :-)) Pak by se vlastně dvě prazákladní emoce sloučili v jednu :-)). Osobně to nepociťuji jako pocit strachu, ale něco, co funguje i beze slov. Opakování je sice matkou moudrosti, ale všeho moc škodí.... :-)). Pokud je něčeho příliš, člověku to zevšední a přestane si toho vážit.

Další věcí je jazyk lásky. Ne pro každého je slovní vyjádření jeho jazykem lásky. Gary Chapman napsal moc hezkou knížku Pět jazyků lásky, kterou by si všichni parneř měli přečíst a nikdy na ni nezapomenout..... Problém nastává, když u každého z partnerů je jiný jazyk lásky. Pokud se dokáží vzájemně respektovat, je to super, pokud ne, je to fatální průšvih....

7 Nicolas Nicolas | 19. prosince 2008 v 17:02 | Reagovat

To Lvice:

Na první otázku jsi si odpověděla sama - není tomu tak - protože pociťuješ něco, co není strach a funguje to u tebe i beze slov.

Přísloví o opakování a moudrosti není v tomto případě nějak namístě. Lásku pociťuješ, moudrost dle přísloví získáváš opakováním - což u lásky nemusí nutně platit.

O jazycích lásky toho bylo napsáno spousty. Všimni si, že všechny mají něco společného - slovo jazyk. Je to něco, idea, představa, myšlenka, která se za tím vším (jazyky-způsoby) skrývá. Jsem přesvědčen o tom, že posloupnost příčin a následků je u každého (kdo miluje a chce to vyjádřit svým způsobem: slovy, činy, dotykem, dárkem či jinak) stejná. Nejdříve je "miluji tě" a až potom následuje vyslovení slov, poskytnutí dárku, tělesná aktivita, cokoli. Prostě ten spouštěč je vždy..."miluji tě".

To, že existuje několik jazyků lásky je jen následek toho, že to lze či spíš pro někoho nelze vyjádřit slovy...

Ale je pravda, že pohodlným lidem to může velmi pomoci.  Ale aspoň na druhou stranu to díky bohu pomáhá dvojicím více se pochopit.

8 Lvice Lvice | E-mail | 19. prosince 2008 v 18:02 | Reagovat

Lásku pociťuješ.... Pravda, ale jak dlouho? Co považuješ za lásku? Chemii, která funguje tak rok vztahu? Na jejíž základě vyznáváme tomu druhému horoucí slova lásky, píšeme vášnivé zprávy a lítáme v oblacích? Pak najednou chemie přestane fungovat a ejhle, najednou slova miluji tě někam vymizí.....

Bohužel jsi moji metaforu s matkou moudrosti nepochopil, ale nevadí. Bylo to myšleno jen jako humorný náznak, proto za tím ten smailík....

Nejdříve je miluji tě a pak až následné aktivity? A na to jsi přišel jak? Není to tak, že slovům miluji tě předchází spousta aktivit, jako jsou dárky, hezká slova, dotyky, tělesná aktivita atd.? Chceš říci, že nejprve někomu řekneš miluji tě a to je teprve spouštěčem, že dotyčnému doneseš dárek, pohladíš ho atd.?

Nesouhlasím s tebou, že existuje několik jazyků lásky jako následek toho, že to pro někoho nelze vyjádřit slovy. Lidé jsou různorodí a každý máme nastavené jiné priority, máme různorodé vlastnosti a charaktery. Proč se domníváš, že člověk musí vyjadřovat lásku slovy?

9 Lvice Lvice | E-mail | 19. prosince 2008 v 18:16 | Reagovat

PS: je to tvoje teorie a tvůj úhel pohledu, ale dle mého názoru mimo mísu. Ale je to jen můj názor, stejně jako ten tvůj je pouze tvůj......

10 Lvice Lvice | E-mail | 19. prosince 2008 v 18:48 | Reagovat

PS1: pravděpodobně si Garyho Chapmana nečetl, tak se do té knihy začti, stojí za to a možná ti dá odpověď na tuto diskuzi, kterou jsi založil.

11 Nicolas Nicolas | 21. prosince 2008 v 22:34 | Reagovat

Lásku pociťuješ a můžeš pociťovat až do konce svých dnů. Co považuješ za lásku ty sama, je to nejdůležitější. Pokud si myslíš, že lásce výhradně předchází spousta aktivit (jako jsou dárky, hezká slova apod.), jsi mimo mísu stejně jako já. Ale to je tvoje věc, jak říkáš sama, každý si můžeme mlít svou.

Nedomnívám se, že člověk musí vyjadřovat lásku slovy a nikde to nepíšu. Nemusíme nic. Jen říkám, že lásku pociťujeme uvnitř, pak ji vnitřně vyslovujeme-resp. mluví sama a od toho se pak neurony nebo čím dostává to slovo do pohybů, dárků, vyřčených slov, dotyků a pod. Nemyslím tím to, že se nejdřív musí vyřknout nahlas "miluji tě" a až potom následují aktivity, které popisuješ. Ale není možné, aby někdo nejdříve koupil dárek a až za 14 dní ten dárek přiřadil ve svém srdci k pocitu "miluji ji". Pokud partner kupuje dárek své milé jako výraz lásky, tak ten dárek kupoval a idea celé koupě následuje až po pocítění lásky v srdci. Asi tak. A je to naprosto v souladu s Garym Chapmanem. I když on není v této věci považován toho, co formuluje celý princip v širších souvislostech, jen popisuje "symptomy". I když skvěle.

12 Račice dračice Račice dračice | 22. prosince 2008 v 12:46 | Reagovat

"Pro tento druh lidí se zdá také pohodlnější či příjemnější vyjádřit svůj cit (láskyplný) k partnerovi činy a chováním. Přeci nejsou jejich partneři blbí, když z nich je ta láska cítit na sto honů. A pokud by partner dokonce požádal o slova "miluji tě", tak by to znamenalo, že chce vlastně, aby se "odmítači slov miluji tě" přetvařovali. A to tedy prrr, to by byla lež. A mohlo by to dokonce vést ke konci vztahu.

Rozumím tomu tedy tak, že pro lidi, kterým nejde vyslovit slova "miluji tě", to může být tak nepříjemné, že by uvažovali o konci vztahu?"

Vzhledem k tomu, že jsi reagoval na má citovaná slova, tak ti k tomu chci napsat, že podle mého názoru příliš soudíš podle sebe....

Toto není pohodlnější - pohodlnější z mého pohledu to je říci a jinak se nic moc k činům nedostat. Nesnadnější cesta je se podle toho chovat...  Ale souhlasím s tím, že je mi to prostě příjemnější - říkat to jinými slovy, dokazovat to činy, než říkat jen ta dvě slova. A proč ne ? Vždyť jsou to jen slova. A kor když je ani partner nechce slyšet ? Tak proč ?

Jinak Tvá úvaha o tom, že by to mělo být tak nepříjemné, že bych uvažovala o rozchodu je zcestná....  Myslím, že tohle takové lidi moc asi moc nenapadá....(ikdyž mohu mluvit jen za sebe že).

Kdyby po tom můj partner tak toužil /ne vyžadoval/, natolik ho miluji, že občas - jen kvůli němu, bych mu to řekla. Ale není důvod, není proč. Necítím význam těch slov,tak jako asi většina, proto je neříkám.

S tím strachem, nevím, nemám strach mít s přítelem dítě, závazky, společně něco budovat, investovat "do něj" čas, vlastně všechno - to je pro mě daleko zavazující, než to, že bych mu měla říct miluji tě. Přesto mi to není příjemné.

Nečetla jsem vaše příspěvky, tak možná reaguju na něco, co už jste tu pořešili :-)

Na závěr - prostě necítím z vyslovění těch slov strach, spíš nepříjemno ve smyslu něčeho, co mi není vlastní. Tak asi tak.

13 Račice dračice Račice dračice | 22. prosince 2008 v 13:21 | Reagovat

"Tam potom patří i to, že když necítím, že tě miluji, není důvod to říkat. Ale pokud to cítím, jsou celé kecy kolem dokola tak trochu výmluvami. Upřímné by bylo říct: miluji tě, ale nejde mi to říct. Víš, trochu se bojím a tak to zaobaluji do starostlivosti a péče a činů a doufám, že ti to jako dojde. Ale zároveň doufám, že najdu vedle tebe odvahu ti to jednou říct tak, jak to cítím."

Nemůžu si pomoct, teď jsem začala číst komentáře, ale takhle to opravdu není......já nic nezaobaluju, jen to neříkám....  nebojím se toho, jen mi to nejde přes pusu. Když to chceš emočně vysvětlit - myslím, že by to byl z mojich úst skřek a ne láskyplně vyslovená slova. Přesto bych byla nerada, aby někdo mou sílu lásky k někomu zpochybňoval - těžko to může určit skutečnost - zda ta dvě slova umím, nebo neumím říct.

14 Nicolas Nicolas | 22. prosince 2008 v 14:07 | Reagovat

Račice: nesoudím dle sebe. Jen jsem citoval tuším Jeníka nebo koho, že by kvůli donucení uvažoval o konci vztahu. To je samozřejmě jeho věc (a jemu podobně založených).

PS: jaká by byla tvoje upřímná odpověď na otázku Proč ti to nejde přes pusu, co se za tím může skrývat, co ti "brání", aby to přes pusu přešlo...? Ten "skřek" totiž vypadá hodně zajímavě. A samozřejmě sílu tvé lásky nikdo nezpochybňuje. To ostatně nikdo tady - o síle lásky tady vlastně ani nediskutujeme.

15 Račice dračice Račice dračice | 28. prosince 2008 v 21:24 | Reagovat

Nico: vždyť už jsem to psala, má upřímná odpověď by byla: protože při vyslovení těch slov se necítím dobře, vyslovovat ta dvě slova mi není příjemné, protože jsou prostě pro mě prázdná....s tím "skřekem" jsem to myslela asi tak - když řekneš : "to je krása, to je úžasné", tak do těch slov dáš pocit, že ikdyž by to byl cizinec, který tvé řeči nerozumí, poznal by z emocí, které do těch slov dáš, že jde o něco příjemného. Já to mám tak, že právě do těchto dvou slov neumím dát to milující emočno. Cítím to, ale neumím ten cit propojit s těmi slovy. Proto ten skřek.  Proto mi to nejde přes pusu. Co se za tím může skrývat - podle mě jen ten fakt, že to neumím vyjádřit verbálně. Ale možná je něco v podvědomí, já fakt ale nevím, co by to mělo být. Nevím, jak jinak to vysvětlit..

16 Račice dračice Račice dračice | 28. prosince 2008 v 21:25 | Reagovat

vidíš, a já myslela, že o síle lásky se tu diskutuje :-)

17 Barusja Barusja | 5. ledna 2009 v 13:05 | Reagovat

Já jsem to nikdy neřekla ani Miluju Tě ani mám tě ráda. Svému příteli jsem to jenom napsala v SMS, že ho mám ráda a nic víc. Ta slova mi přijdou zvláštní, všichni to používají a málokdy to někdo opravdu myslí vážně:(

18 Nicolas Nicolas | 5. ledna 2009 v 16:30 | Reagovat

To: Barusja

To, že to OSTATNI nemyslí vážně, tě donutilo k tomu, že to nemůžeš říct svému příteli???

To mi není moc jasné. Kdyby to tedy OSTATNI mysleli vážně, tak by jsi byla schopna to říct?

19 Barusja Barusja | 6. ledna 2009 v 10:52 | Reagovat

Ne Nicholasi v tomhle to není. Prostě mi to nejde přes pusu. Zrovna tak mu nemůžu říct miláčku, zlatíčko či jiné věci. Strašně ráda bych to uměla ale nejde to. Dokážu to říct jenom synovi

20 Nicolas Nicolas | 6. ledna 2009 v 12:13 | Reagovat

A ptala jsi se sama sebe, v čem to je? Ta tvoje osobní bariéra ve tvých ústech, která ti brání to vyslovit? Popřemýšlej o tom tak měsíc či dva a pak mi napiš znovu.

PS: není nutné to vyslovovat, to je jasné. Ale je vždy zajímavé se ponořit hlouběji pod povrch a zjistit svoje bloky.

21 Barusja Barusja | 5. března 2009 v 12:56 | Reagovat

Ahoj, tak jsem to dokázala, konečně jsem řekla, mám Tě ráda a šlo to. Doufám, že příště mi to půjde lépe:)

22 Nicolas Nicolas | 11. března 2009 v 10:23 | Reagovat

Barusjo,

tak to gratuluji!! Mám z toho radost! A jaký to byl pocit?

23 Barusja Barusja | 13. března 2009 v 11:36 | Reagovat

díky:) Pocit takový zvláštní stalo se přesně to co jsem čekala, řekl jen díky:)

24 Nicolas Nicolas | 13. března 2009 v 16:25 | Reagovat

Barusjo,

to na začátku bývá. To je něco nového.

Ale má to vnitřní náboj. Jako když se ti něco líbí na druhé osobě a dokážeš to říct. Jen tak. Bez nároku na opětovné "něco" nebo dokonce "taky tě miluji" nebo "tobě to taky moc sluší". Má to svoji velkou vnitřní energii. Pokud je to upřímné (a o jiném "miluji tě" tu ani nehovoříme), tak to dodává energii především tomu, kdo to vytváří a vyslovuje. To je jedno z velkých mystérií a jednoduchých "kouzel".

25 Barusja Barusja | 16. března 2009 v 13:41 | Reagovat

Díky Nicolasi. Upřímně já jsem ani nečekala nějakou odezvu, řekla jsem to, protože jsem to tak cítila:) A navíc takové to ty řekneš, mám tě rád(a) a druhý odpoví já tebe taky, už to není takové krásné.

26 Janet Janet | 6. července 2010 v 3:15 | Reagovat

slovo ,,milují tě,, pokaždé když to muž  říkal to dopadlo špatně. Nepoučila jsem se a vzala jsem si muže co mi denně říkal ,, milují Tě ,, a samozřejmě to vyžadoval ode mně, mne to problém nedělá a tak jsme se milovali a měsíc po svatbě, stačilo slovičko co se mu nelíbylo, vzal se a odešel už jsou to dva měsíce a je uražený a tak jsem sama, na omluvu se neohlíží.Přitom bych měla být uražená já.

27 Nicolas Nicolas | 9. července 2010 v 10:37 | Reagovat

Janet, to je mi líto. Myslím, že neexistuje obecná souvislost mezi tím, že když někdo říká "miluji tě", tak to vždy dopadne špatně a naopak, když neříká "miluji tě", tak to vždy dopadne dobře.

To, jestli vztahy dopadají či lépe řečeno, jsou prožívány spokojeně a plně, závisí spíš na jiných věcech. Můj článek je o lidech, kteří s vyslovením "miluji tě" mají nějaký vnitřní blok.

28 whiles whiles | Web | 28. září 2016 v 2:54 | Reagovat

nejvýhodnější pujcka :-(

29 MaikelG MaikelG | E-mail | 16. ledna 2017 v 20:10 | Reagovat

I found this page on 13th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama