Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Pravidla pro ty, co dostali kopačky - nejdřív muži

4. prosince 2008 v 13:34 | Nicolas |  Jak se vyrovnat s rozchodem
Rozhovor se shrzeným Jendou...

Život je zlej. Ženám nikdo nerozumí a ony zase nerozumí nám - a některé zoufalky píší do různých diskusí a ptají se, proč muži od nich odcházejí. Já osobně nemám rád strategie a hry, ale nosit ženě každý měsíc kytku je v těchto zeměpisných šířkách opravdu hodně velká blbost. Je lepší ji jednou za měsíc svázat, připoutat k posteli a pořádně vo.š.ukat. Ovšem ne pravidelně každé první pondělí v měsíci (to by se z toho pak stalo předvídatelné pravidlo a to zavání nudou :-) )

Časově je pár měsíců na vyrovnání se (viz. Jak dlouho trvá se odmilovat) krátká doba. V tvém případě je 4 měsíce krátká doba. Vím, že to bolí. A bolet bude. Kecy o tom, že to čas zahladí ti rozhodně nepomůžou. Budeš se ptát všech v okolí, jak ti to mohla tvá žena provést - když jsi byl tak hodný a udělal jí vše, co jsi na očích videl...
Pak ji možná prokleješ a budě ji nadávat do proradných ku.rev. Není to zrovna slušné vychování, ale na to se.re pes.
Pak přichází fáze alkoholu nebo lehkých děv. Obojí má svou hodnotu. Minimálně proto, že si můžeš uvědomit, že tudy cesta nevede. Nutno ovšem počítat s tím, že opuštění muži jsou vesměs slabí tvorové (proto je naprostá většina bezdomovců rekrutujících se z rozvodových příběhů mužského pohlaví).

Čeká tě ještě těžké období. Nezávidím ti to, ani další, kteří jsme si tím prošli. Počítám, že nebudeš rozjásaně křepčit nad radami moudrých lidí, které jdou za horizont pouhé slupky a dávají nahlédnout pod povrch - tedy tam, kam se soustředit:
- na sebe
- se světěm nic nenaděláš, ale se svým vědomím a vnímáním toho, co se stalo, ano
- nemá smysl smutnit nad rozlitým mlékem, ale má smysl se soustředit na další tvého života
- a další věci týkající se sebepoznání a poznání nějakých zakonitostí akcí a reakcí a toho, jak se chováš a koho si svým chováním k sobě přitahuješ a proč.
- aj.

Já bych ještě dodal za sebe toto:
- máš právo být smutnej a tak trochu mimo (ostatně, kdo by nebyl)
- máš právo být nas.ranej a naštvanej
- máš právo truchlit jak dlouho chceš a budeš potřebovat (každý máme jiný čas). Není tak nutné předstírat, že jsi cool. Ze budes trapný a slabý? No a co!! Kašli na to.

Taktické rady šovinisty a macho idiota:
- nehrej si na hodnýho chlápka a nepodlézej své bejvalce
- u rozvodu hrej slušně, ale tvrdě (žádné milodary s pocitem "třeba to ocení" - na to ti ex kašle). Jedině, že jsi haur a můžeš si to dovolit a budeš to dělat kvůli svému osobnímu pocitu (nikoli proto, abys vypadal dobře před ní nebo před její rodinou nebo před kýmkoli ostatním).
- mysli na sebe a neměj pocit provinění, že to je sobecké (opuštění lidé mají sklony se obviňovat)
- to, že se vztah rozpadl, je většinou vina obou. Nikdo z nás do toho nevidí. Ale fakt, že tvoje žena se nudila a nebyla ti schopna to říct, není rozhodně tvoje vina. Jistě jsi udělal taky spoustu chyb (za ty kytky máš u mě 100 bodů mínus :-)), ale ted není doba na sebeobvinování - to až později, s chladnější hlavou je dobré si přiznat, co asi bylo špatné z tvé strany.

PS: moje kecy nejsou důležité a ani ti nepomůžou. Ale dobrá zpráva je taková, že žiješ. Neumíráš na rakovinu a neumírá ani ex, ani vaše dítě. Pořád je ti sice ráno na zvracení a v noci nemůžeš spát. Ale krůček po krůčku to bude lepší. Ani to nepoznáš. Nebude to lepší za měsíc. Možná to potrvá dalšího půl roku. Možná rok. Možná dva. I když intenzita bude čím dál slabší. No a co. A pokud budeš mít štěstí, tak budeš na konci toho období líp znát sám sebe a budeš to lépe dávat najevo. A když to budeš dávat lépe najevo, tak potkáš holku, které se budeš líbit takový, jaký jsi.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 M. M. | 24. června 2010 v 16:05 | Reagovat

Diky...

2 Nicolas Nicolas | 13. října 2010 v 14:54 | Reagovat

[1]: není zač :-) Ještě že jsou na internetu a v magazínech instantní články zadarmo. I ty dobré. U psychologa by tě to stálo hodně peněz :-)

3 Jirka Jirka | 4. května 2011 v 12:35 | Reagovat

Ahoj, díky. Je to tak jak píšeš. Zatím jsme se nerozvedli, protože se nemůžeme dohonout na svěření dětí do péče. Blbý je že po půl roce mi stále není jedno, co si o mně žena myslí.  Pořád mi vadí, že ke mně necítí vůbec nic, když jsme spolu prožili 10 let života. Prý kdybych se zabil (měl jsem před rokem bouračku čelně s náklaďákem), tak by se jí ulevilo. Stejně tak mi nepřestalo vadit, že ve mně nevidí chlapa (ona ale asi myslí samce). Asi jsem vůl. Když jsem to zjistil, tak jsem chlastal, pak jsem začal makat - posilka, plavání, běhání atd. abych si zved sebevědomí. Už jsem se cítil líp, ale zas mám depku. Podám tu žádost o rozvod, abych s ní už nebyl v jedné domácnosti. Ani kvůli dětem to nevydržím. Nejen že jsem jí nosil kytky (cca 1 / půl roku), ale zatímco jsem makal a staral se o děti a stavěl barák, tak ona dodělávala střední, udělala autoškolu, posílal jsem jí do lázní, atd, atd. Fakt jsem vůl.

4 tjfuk tjfuk | 18. ledna 2012 v 14:39 | Reagovat

1 kytka za pul roku no to si delas prdel :DD to by chtelo metal od prezidenta nee?:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama