Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Leden 2009

Pravidla seznamování na internetu - pro nováčky

26. ledna 2009 v 11:27 | Nicolas |  Jak sbalit chlapa

Jak sbalit chlapa či muže na internetu? (resp. jak sbalit ženskou). Jsme ve věku internetu. Vyhledáváme informace, fotky, videa, zboží, sex. A někdy i partnera. Nic na tom není. Ale je dobré si uvědomit, že každé prostředí má svá pravidla. Svoji dynamiku a zákonitosti, které toto prostředí charakterizují a které určují i chování jeho částí. Jiné chování vyžaduje pobyt v lese, jiné ve vodě, jiné ve výtahu a jiné na celostátním sjezdu KDU-ČSL.
Vždy se vyplatí vynaložit určité úsilí, aby se rozpoznala realita a pravidla, kterými se dané prostředí a jeho účastníci řídí. Zopakujme si pro nováčky pár pravidel:



Náměty na semináře 2 - jak se nechat od muže více opečovávat aneb superženy přestávají veslovat za oba

20. ledna 2009 v 17:34 | Nicolas |  Co chtějí ženy
TTento článek není můj, ale je to z velké části příběh od Wiki (zde)

Tak a máme tu soutěž o zájezd. Pro koho? Poznáš se v těchto větách, které píše jedna holka:
Jsem dost samostatná, všechno si ráda řídím a zařizuju sama. Nejsem ráda připoutaná. Můj partner má potřebu mě a vlastně i rodinu ochraňovat. To je věc, kterou neumím. Nechat se chránit? Jak vlastně? Jak to ti chlapi myslí?

K tomu bych ještě doplnil: partner vypadá v pohodě, nic mu zdánlivě nechybí. Ale já mám pocit, že jsem na vše trochu sama. Ale než abych si o něco říkala, tak to udělám sama. Stejně to nakonec je lépe zařízené a rychleji :-)


Náměty na semináře 1

18. ledna 2009 v 22:57 | Nicolas |  Setkání a semináře
Takže, sešlo se mi několik námětů na semináře.

1. Jak nebýt věčnou kamarádkou (podtitul: bože!! Pro všechny muže jsem jen skvělou kamarádkou. Naslouchám. Jsem k dispozici. Jsem vrba. Nestěžuju si. Kamarádka do nepohody)

2. Jak se naučit říct "miluji tě" (podtitul: kecy, prdy, beďary...proč bych se měl učit říkat něco, co se mi říkat nechce? Nejde mi to přes pusu. Vždyt to můj protějšek musí poznat (hovno musí - není telepat). Nikdy jsem to neříkala, tak proč nyní. Nemám na to. Není to důležité. Je mi trapně... A spousta dalších trapných výmluv.)

3. Jak sbalit chlapa ne jednu noc (podtitul: zásady lovu beze zbraní, lokalizace oběti, kontaktáž, návnada, zaseknout, spoutat, využít)

4. Jak rozpoznat hovada při seznamování po internetu (podtitul: šetříme si čas, peníze, energii a slzy pro pláč)

Jestli máte další, hoďte to do komentářů.

Jak ne-pomáhat kamarádům....

13. ledna 2009 v 15:13 | Nicolas
Mám kamaráda. Profesionálního vymlouvače. Nemůže se svým životem, prací, vztahy (vlastně ne-vztahy, protože žádné už několik let nemá) nic udělat. Protože ostatní jsou na tom líp. Mají strýčky, bohaté rodiče, známé, lepší vzhled (což není pravda, je to na pohled atraktivní a mužný jinoch), více peněz a pod. Dříve patřilo ke koloritu diskusí skuhrat nad nepřízní osudu. Bylo nám v tom vlastně dobře. Ale kromě toho, že já jsem jeden z mála optimistických lidí, s kterými se setkává (setkává se převážně s podobně negativisticky smýšlejícími kolegy).

Musím říct, že mě to už vyčerpává. Jsem alergický na neustálé opakování jeho "ale já nemůžu...". Už jsem mu řekl, že mě s tím se.re. Chvíli jsem měl pocit, že je dobré mu "pomoci" alespon přítomností, pozitivními kecy (ty negativní mi už moc nejdou, sorry). Stěžuje si, že ho opustili kamarádi. Já ho mám rád a snažím se ho zvát, ale on pořád nema cas. A kdyz se potkame, tak si stezuje, ze ho vsichni zneuživali a nemají na něj čas. A když se ho zeptám, co vlastně chce, tak říká, že je vše nahov.no.

Co mám dělat? Nechat ho, at si žije svůj život. Věnovat energii něčemu, co mi něco přináší. Nebát se, že "ztratím" kamaráda. Protože kamarádi se neztráci jako tkaničky, ale mění se dle toho, jak se všichni vyvíjíme a měníme. Je zbytečné cítit bezmoc, raději se věnovat sobě a pustit to. Vyborně, tak jsem se vypsal. Je mi líp.

Pravidla při rozchodu I. Mluvit pravdu

6. ledna 2009 v 16:52 | Nicolas |  Jak se vyrovnat s rozchodem

Rozchod je vždy (téměř) bolestivý. A není to snadná věc. Myslím, že by se to mělo učit už od základní školy. Vlastně jako celý předmět "partnerství". Nevím, jestli malé děti mají návod, jako na spoustu dalších věcí, které pak v dospělosti zapomeneme. Minimálně jedna z rad a principů je malým dětem vlastní: mluvit pravdu a komunikovat otevřeně. Když Pepíček říká Marušce "už tě nemám rád, teď mám rád Terezku", tak je mnohem větší frajer než jeho dospělý táta, který své ženě říká "už si tak moc nerozumíme a musím se hledat jinde". Anebo vlastně není frajer. Jen říká otevřeně pravdu...


Stromeček

5. ledna 2009 v 16:39 | Nicolas |  Vánoční výkřiky
Téměř vždy (alespoň co moje pamět sahá), jsme měli smrček. Nejakou podivnou náhodou byl vždy křivý. To mi přijde ted hodně divné, když se nad tím zamýšlím. Jaktože jsme nebyli schopni koupit rovný stromek?? že by nějaké vánoční prokletí? :-)

Nikdy jsme si nemohli dovolit nebo snad prostě nebyla chuť koupit pořádný stromek - jedličku nebo stříbrný smrček. Ted jsem si konečně koupil stromek sám a byl nádherný! Jedličku. Zprvu taky vypadal mírně křivý, ale je v pohodě.

A má nádherný hustý a dlouhý jehličky!!!! Je prostě krásný.