Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Miluji dva muže, říká žena

24. ledna 2010 v 23:42 | Nicolas |  Co chtějí ženy
Lze milovat dva muže? Paní Petra píše Sally (literárně řečeno). Před víc než rokem jsem se rozešla s mužem, který pro mě znamenal celý svět (když nepočítám svého syna) Opravdu... milovala jsem několik mužů ve svém životě, ale nikdy jsem k nikomu necítila tak intenzivní lásku, fyzickou i duševní, jako k němu. Problém je v tom, že to samé pocituju i teď, když mám v téhle době vážný vztah s jiným mužem, který mě moc miluje. Vím, že je to vůči současnému partnerovi nefér. Cítím se za svoje pocity provinile, nemůžu se z toho dostat a i rok po tom, co jsme se s předešlým partnerem rozešli, nebyl den, kdy bych na něj nemyslela.


Vypadá to, že paní Petra miluje dva muže. Ovšem, lze to vůbec?
I když vlastně existuje několik teorií a náhledů, jestli to vůbec lze: milovat dva (či více mužů/jedinců).
Jeden názor říká, že milovat můžeme a jsme schopni jen jednoho člověka. Že podle milovano-metru, který máme někde uvnitř sebe stejně s odstupem doby musíme nutně uznat fakt, že jsme jednoho z nic milovali více.

Tento názor zastávají lidé, kteří si myslí, že existuje nějaké stupnice a že ten cit nelze rozdělit na více lidí, ale že je omezený a nelze milovat tzv. uplně stejně. A to je to zásadní nepochopení. Není nutné milovat dva lidi stejně či v kategoriích "více o 1,2 stupně" nebo vyhovoval mi stejně jako ten druhý, ale ještě navíc se nám líbily stejné filmy a proto jsem ho milovala více.

Další je věc zkušenosti se zamilováním. Naprostá většina lidí v diskusích shodně uvádí, že v době tzv. zamilovanosti (kterou životem protřelejší jedinci již dokáží alespoň vnímat jako něco rozdílného od lásky) mají klapky, zavřeno či prostě srdce jen pro jednoho/jednu. Proto mi přijde celkem trefné rčení, že zamilovanost je "slepá". Právě ta zaslepenost způsobuje, že nevidíme jiné potenciální partnery. Nekritické nahlížení, zbožštění či závislost na partnerovi, kterého po dobu zamilovanosti vidíme převážně v růžových barvách, opravdu neumožňuje v hlavě a pak tzv. i v srdci najít místo i pro další. Na rozdíl od normálního milování.

Přijde mi, že to je hlavně romantický mýtus, že lze milovat v daný okamžik jen jednoho člověka (myslí se tím partnera). Ta paralela není tak jasná (ostatně jako spousta jiných obrazů a příkladů), ale použít se dá: své děti taky milujeme, i když je jich více. Nejde o to, že děti jsou "naše" a jsou jasnou součástí našich těl a jsou něčím z nás (hlavně u žen) a partner je "cizí". Jde v principu o to, že naše srdce je opravdu větší, než si myslíme = je schopno lásky a milovat více osob najednou. O to jde. Stejně tak, jako milujeme své velmi odlišné děti nezáležíc na tom, že máme dvě či více (cha, cha, rodičovský reflex není samozřejmě vrozený všem a všem stejnou měrou, natož měrou absolutní, to je snad jasné), tak můžeme milovat i více osob najednou - myslí se tím mileneckou láskou.

Tím chci říct, že tzv. "opravdově milovat" dva muže (ženy) přeci jenom lze. I když to samozřejmě není bůhvíjak časté. Nemusí tam vždy převážit zjištění po letech: toho jsem milovala více. Klidně tam může být zjištění: každého jsem milovala pro něco jiného a jinak. S oběma jsem chtěla žít. A už vůbec nikdo nevíme, co to vlastně znamená opravdově milovat.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tonda Tonda | 11. ledna 2014 v 20:48 | Reagovat

Dobře přejme to žením, ale kdo se dívá na chlapa? On má rád a přitom žena myslý na jiného. Tady je diametrální rozdíl v chování mužů a žen. Je škoda, že žena nezná cestu, aby neubližovala jednomu z partnerů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama