Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Prosinec 2011

Jak dostat znovu úsměv na tvář

30. prosince 2011 v 14:47 | Nicolas
Čtenářka Hanka mi napsala o radu, kterou bohužel nejsem schopen nějak podat Zamračený Možná někdo z vás to dokáže.
"Ahoj Nicolasi, poraď jak po různých (opravdu různých) zkušenostech s muži, znovu dostat úsměv na tvář, protože úsměv na chlapy zabírá nejlíp, ale nějak mi to nejde, i když moc chci."

Vzkazy autorovi blogu

30. prosince 2011 v 13:29 | Nicolas |  Vzkazy pro mě
Pokud chcete posílat něco emailem, tak vzkazovník na Blog.cz je na nic.
Neumožňuje povinně zadat email odesílatele a tudíž mi automat pošle zprávu z blog.cz a já nemohu dané osobě odpověd emailem.

Proto posílejte vzkaz se svojí email adresou skrze komentář níže a nezapomeňte vyplnit svou email adresu - zde

První krok dítěte

16. prosince 2011 v 9:48 | Nicolas |  Deník novopečeného otce
Malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo. Tak komentoval Neil Armstrong svůj vstup na Měsíc. Mimochodem to je naprosto parádní a legendární věta v pravém slova smyslu. Náš synáček udělal něco podobného. Udělal před nějakou dobou také svůj první krok. Už jsme si mysleli, že se bude válet a plazit a chodit po čtyřech jako pejsek (což tedy uměl zatraceně rychle a vůbec jsem mu nestačil) napořád. Ostatní kámoši, co se narodili ve stejném měsíci, už chodili cca ve svém 11. až 12. měsíci života, ale náš panáček ani krok. Poněkud hloupě (to byla má iniciativa) jsme se ho pokoušeli přimět k chození. Ale ještě se mu prostě nechtělo.

A pak to přišlo. Nejdříve udělal krok mezi židlí a pohovkou. Vyděšené oči a zároveň radost, že překonal strach. Fyzicky na to dávno měl. Je to sportovec a má ideální postavu pro desetiboj, v podstatě takový malý Šebrle. Ale psychicky to ještě neměl uplně srovnané a zdálo se mu, že rizika jsou příliš veliká a přínosy z vrávového chození po dvou nepřeváží možná pasiva. Ono je totiž nutné se jednak zvednout. A pak také bezpečně přistát zpět z té výšky na zem. Je jasné, že nevydrží chodit několik hodin v kuse a bude se muset nějak pohodlně dostat na podlahu.

Pak si dal synáček den pohov, aby to vstřebal, protože to přeci jenom byla velká věc. Následující ráno už byl schopen udělat mezi námi rodiči 2-5 kroků. Další den už byl schopen udělat slušnou zatáčku. Je pravda, že potřeboval velký oblouk. Měli jsme obrovskou radost a tleskali jsme mu. Načež on tleskal také. Což mu rozhodilo vratkou rovnováhu a padal. Ale optimistická nálada mu vydržela a trpělivě trénoval. Za 2 týdny už to bylo plnohodnotné chození.

A najednou jsme si uvědomili, že bylo opravdu mnohem bezpečnější, když jen lezl po čtyřech :-) S výstupem na vyšší úroveň mobility se ukázaly jako pravdivé výroky všech ostatních rodičů, kteří říkali, že teď nastává fáze narážení hlavou do různých věcí. Zkrátka to ještě chvíli potrvá, než bude chodit v pohodě sám pro rohlíky ke snídani a pro noviny.