Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Leden 2012

Je třeba si přiznat, že hovna smrdí

16. ledna 2012 v 23:18 | Nicolas |  Deník novopečeného otce
Před narozením syna jsem si sliboval, že se vyhnu přeřazení z první osoby j.č. na první osobu mn.č., pokud budu mluvit o jeho činnostech a pokrocích. Takže jsem neříkal jako ostatní rodičové (resp. mámy) věty typu: už se plazíme, po večeři krkáme, jíme už kaši a pevnou stravu. Ani jsem nečastoval druhé novopečené rodiče otázkami: už chodíte na nočník? Nebo už vám rostou zoubky? Nicméně ze syna jsem byl pořádně odvařený, to se musím přiznat. Je to velká radost.

My 3 králové jdeme k vám

10. ledna 2012 v 22:49 | Nicolas |  Vánoční výkřiky
O víkendu u nás zazvonili nějaké cizí děti (žena se dosti lekla), vlastně výrostci, a rovnou začali zpívat "my tři králové jdéééma k vám, štěstí zdraví přejéééme váám". Já jsem byl zrovna uspávat syna a říkal jsem si, k***va, proč musí tak ječet (ti koledníci). A proč musí ječet tak dlouho. Ani jsem netušil, že to má více slok.

Žena odběhla do kuchyně se slovy, něco vám dám. Já jsem chtěl zakřičet, ať je nenechává samotné v chodbičce, protože jsem tam pohodil bundu s peněženkou s pár tisícovkami, ale nakonec jsem to vyhodnotil jako hloupý nápad. Kluci dostali každý cca 20 Kč, protože zvolili chytrou strategii 3 oddělených kasiček Je na prachy Napadlo mě, že když takle obejdou cca 30 bytů či domů, nemusí to být špatné koledování. Ovšem od toho koledování vlastně je. Proč ne, přijde mi asi lepší než opilí popeláři, co tloučou na dveře kolem Vánoc s oxeroxovaným kusem papírku s nápisem "Vaši popeláři vám přejí pěkné Vánoce" a nepokrytou otázkou, něco nám dejte a pokud nemáte peníze, tak nám nelejte aspoň něco na pití.