Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Červenec 2012

Mám sen o světě bez pokaděných plen

16. července 2012 v 13:04 | Nicolas |  Deník novopečeného otce

Kdyby tak malé děti nekadili a nečůrali do plen, ale rovnou na WC... aneb tohle není rozradostněný článek o tom "jak náš synek pěkně kaká a jaká má hovínka". Nejdříve je nutno přebalit malého kojence, protože se pokadil. Když je stolice výraznějšího objemu a konzistence zároveň velmi řídká, tak je dobré miminko neutírat a rovnou ho strčit do vany pod tekoucí vodu (silné povahy to dělají i v umyvadle, ale kontaminace bakteriemi v místech, kde se připravuje jídlo nebo čistí zuby, může být zejména pro osoby a další děti s méně odolnou imunitou nevhodná). Po opláchnutí kluka jsem rozhodl, že je už stejně večer a tak ho rovnou vykoupu ve vaničce. Jak si tak lebedí a leží v teplé vodě, tak ho napadlo, že začne čůrat, čehož jsem si všiml, až když mi kapky moči stékaly po čele dolů. Není to samozřejmě žádná tragedie. Eskymáci si také prý omývají vlasy močí.

Děti vše zničí

10. července 2012 v 9:58 | Nicolas |  Deník novopečeného otce
Je to běs. Malé děti vše zničí, rozbijí a roztrhají. Pokreslí propiskou stěny, nábytek a dokumenty. Rozmlátí vše v kuchyni. Roztrhají knížky, které přečkaly několik generací malých hodných dětí. Jako zákusek pro své ničitelské choutky si dají rozbíjení veškeré elektroniky. Pozvracená pohovka je vlastně v této souvislosti v pohodě, protože s tím se tak nějak počítalo. Nicméně nechápu, proč to lidé bagatelizují a nazývají "milí malí čertíkové" nebo reagují "hlavně, že jsou zdraví" anebo "..bude hůř". Řezat je. Malé čertíky.

Tajemství, jak být správnou milenkou - a nezbláznit se z toho :-)

3. července 2012 v 10:30 | Nicolas |  Jak najít toho pravého
Začíná to vždy nenápadně. V práci. Na večírku. S klientem. Na dovolené. Místo není důležité. Ani okolnosti. Ale tahle věta důležitá je: neplánovali jsme to. Ženy (i muži) mají pocit, že musí uvést na svoji obhajobu fakt, že v tom nebyl nějaký (pravděpodobně zlý a podlý) úmysl. Jako by to mělo bůhvíjaký očistný či osvobozující nebo ospravedlňující účinek. Kecy :-) V Čechách milenku vnímáme jako něco špatného. Málokterá si to jednak plánuje a málokterá to bere jako jeden z normálních sociálních statutů. Na rozdíl třeba od Francie, kde statut milenky má mnohem důstojnější úroveň. Znám pár nepříliš šťastných dívek, které se nechaly unést neplánovou akcí a po pár letech zjišťují, že tohle přeci "neplánovaly". A je jen pár vyvolených, které znají nějaké tajemství, ale spíše hlavně dodržují pravidla. Mohly bychom těm neúspěšným říct, samy si za to můžete. Ale bude lepší podat pár rad, které to celé mohou ulehčit. Přinejmenším těm milenkám, které se na svoji kariéru milenky chystají anebo jsou teprve na začátku.