Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Hodné holky si ubližují samy, díl 2.

8. srpna 2012 v 9:37 | Nicolas |  Jak se vyrovnat s rozchodem
Přináším povídání s paní Annou, která je na první i druhý pohled skvělá žena s mnohými kladnými charakterovými vlastnostmi. Ostatně takto se prezentuje většina žen v diskusních příspěvcích. Tedy občas se samy nazývají také blkami a slovy, já kráva pitomá, jak jsem to mohla 6 let nevidět, že můj partner je líný jak veš a nezaslouží si mě. Ale to odbíhám. Paní Anna řeší dilema, jestli setrvat či nesetrvat s mužem, který si po cca 8 letech společného soužití s největší pravděpodobností našel mladší milenku. Ale milenka vlastně není ten hlavní důvod.

Milá Anno,
tvůj popis je dlouhý a podrobný. Ale zase to dává lepší obrázek než 3 věty.

Vždy se ptám lidí na nejzásadnější otázku: co sakra vlastně chtějí? Obvykle si totiž tuto otázku vůbec nekladou a zasviní své vzkazy miliony podružností a desítkami otázek typu "proč mi to dělá"? Ovšem i samotný proces postupného přicházení k této důležité otázce a hledání odpovědí na jiné věci, které tě k této otázce posouvají, má svůj téměř léčebný význam. Proč léčebný? Protože jsi infikovaná.

Ženy v tvém stavu (šoku a stresu z rozchodu) tomu stavu říkají "zamilovanost" či "bolest ze ztráty milovaného člověka". Ale bohužel ti musím sdělit, že to je pouze intoxikace (jiným slovy zasvinění, zamoření) tvého srdce či duše. Ta nyní nemá šanci uvažovat jasně (ženy v tvém stavu říkají "racionálně" a nemají to slovo rády, protože to automaticky znamená něco strojeného a ne-srdíčkového). Bohužel se všechny velmi mýlí :-( Když srdce vidí jasně, předává také jasné signály i hlavě, která pak může učinit rozhodnutí (jakkoli naoko bolestné) ve tvůj prospěch tak, aby tvé srdce bylo v souladu s tím, co je pro tebe nejlepší.

Je dobré si rovnou říci, že i to nejlepší může někdy nabývat charakteru "bolestivé".
Polož si otázku: Co je lepší, trpět pár měsíců z rozchodu anebo protrpět dalších 20 let, nechat si udělat 3 děti, zadlužit se a pak v 50ti letech skuhrat, že jsi to přeci již ve 30ti letech dávno věděla..? Zkus si na tuto otázku odpovědět a zeptej se svého "srdíčka", jestli toto opravdu chce. Neptej se na špatnou otázku, jestli je tento muž pro tebe ten pravý. Ale tvrdošíjně se ptej, jestli ti je po většinu času opravdu dobře v tom, jaké situace soužití s daným mužem přináší.

Vzhledem k tomu, že z tvého textu vidím, že jsi pořád ještě ve stadiu velkého šoku a nebudeš stejně schopna vnímat, natož přijmout, pouhé konstatování a střízlivé hodnocení situace, tak zkusím odpovědět některé tvé otázky.


Důležité je to, co píšeš na konci:
Tak tu tak sedím a bilancuju, co jsem zač. Ráda sportuju, jsem skvělá v různých sportech, v potápění, práci mám ráda, s kolegy vycházím, jsem pohledná, sex si užívám, s orgasmem mám jen problém, abych nebyla moc brzy :-)

Otázky:
1. Nikdy jsem nikomu nelezla do telefonu, do počítače - cizí soukromí pro mě bylo tabu, tak proč se najednou tak ponižuju?

Protože tě opanoval strach. Strach ze ztráty nebo z toho, že bys byla sama. To tě tak vyburcuje, že jsi schopná jít i proti svým zásadám slušnosti.

2. Kde se bere ten strach opustit někoho takovýho, kdo si mě neváží a není schopnej si se mnou na rovinu upřímně promluvit?

Původci strachu jsou různí. Často v dětství nebo v modelech tvých rodičů nebo jiných vzorech či zkušenostech.
Z toho co píšeš, lze usuzovat na strach z opuštění, samoty. Velmi významné je to, že si tě partner neváží - to značí (aniž to lidé jsou schopni vůbec přiznat, protože jsou často navenek poměrně úspěšní a oplývají četnými charakterovými kvalitami), že si asi nevážíš i ty sama sebe. Ani se to nesnaž popírat, tak to prostě je. Je to jen popis stavu. Kdo si váží sám sebe, dává na sebe pozor a nedovolí ostatním, aby se k němu chovali takto (pokud to dokáže alespon trochu ovlivnit). Ty dlouhodobě pánovi dovoluješ, aby se k tobě takto choval. Jediný popis důvodů a následků je jasný: nevážíš si sama sebe natolik, abys se postavila za svoji obranu, abys milovala a měla ráda sama sebe. Ty naopak upřednostnuješ potřeby partnera. Omlouváš to láskou - ale sorry, to je blábol. Láska přeci vypadá jinak - jsi velká holka, tak víš, že to je pravda.

3. Jak udělat rozhodnutí bez toho, aniž bych to znovu nepitvala a nesužovala se výčitkami, že jsem něco udělala blbě?

Udělat rozhodnutí rychle, jasně, dospěle/bez pičovin a legrácek a ženských jinotajů. Ríct jasně, co cítíš (že to tak nechceš). Muži v naprosté většině (tak mají nastavený mozek) vnímají pouze jasné pokyny a informace. Náznaky jsou v této situaci naprd. Výčitky budeš mít. Na to se připrav. Nejsi jeste natolik silná, abys je zítra neměla. Ale na tom nic není. Z jezevčíka se taky nestane tygr přes noc. A pocit, že jsi něco udělala blbě je naprosto normální pocit. To patří k lidské psychice. Potřebuje nějaký čas, aby se na současné události podívala a byla schopna je vnímat z odstupem. Všichni v okamžiku rozchodu mají pocit, že udělali nějakou chybu. Je to vlastně selhání. Jen málo lidí je schopno rozklíčovat v ten samý okamžik, že se chovali jak nejlépe mohli a chyba není na jejich straně. Často bývá chyba na druhé straně. A ještě časteji není nikde žádná chyba, ale prostě to přestane fungovat. Takový je prostě život. Vše se mění a vyvíjí. Představ si, že bys byla uplně stejná, jako když ti bylo třeba 16 let..:-) A garantuji ti, že až ti bude 45, tak budeš velmi jiná, než jsi nyní. Takže si z toho nedělej hlavu.

Rekapitulace
Chlápek, který neumí pracovat, je líný a podvádí tě, mi nepřijde jako extra výhra pro plánování společného života. Navíc, když neví, co chce, kam směřuje a neumí to říct. Ale pokud ti tohle vyhovuje, jen do toho. Každý máme jiné preference.

Ono muži v průměru, co sedí u piva a TV málokdy mají nějaký velký sen...Na druhou stranu i sen hrát okresní přebor ve fotbale je alespon nějaký sen. Je dobré, pokud muž či člověk obecně nějaký sen či životní touhu a motor má. Pokud máš ten pocit, že takového muže (nýmanda) hledáš a potřebuješ, tak je jich tisíce a jednoho máš doma. Potom má smysl plakat nad jeho ztrátou. Ale pokud hledáš něco jiného, je potřeba se k tomu postavit čelem.

Osobně vidím problém spíš v tvé sebeúctě a schopnosti mít se víc ráda (to sice zní jako takové klišé - ale znamená to, že tvé srdce ví, v kterém hrudním koši kurva bije a o koho se musí postarat především - o tebe. Až na druhém místě je partner). Zaměř se víc na sebe sama. To automaticky způsobí i změny v tvém chování a přitáhneš k sobě lidi, kteří si tě také budou vážit.

Za domácí úkol máš napsat si, co od života a od muže čekáš v nejbližších 5 letech. A jak chceš celou situaci řešit jako normální dospělý člověk, který hledí především na své zájmy. Legrácky nepiš, nezajímají mě, pokud se budou týkat tvého tématu (jinak jsou legrácky OK, ale takto by pouze naznačovaly, že i v krizových okamžicích osoba ustrnula někde mentálně na úrovni základní školy)

Držím palce.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Salline Salline | Web | 8. srpna 2012 v 18:52 | Reagovat

Upřímně jsem ráda, že jsem tohle nemusela nikdy řešit. Nikdy jsem nebyla skutečně zamilovaná, takže když mě prostě nějaký vztah nenaplňoval, nebavil a otravoval, tak jsem to utnula bez výčitek a dlouhého dumání.

2 B.D. B.D. | Web | 10. srpna 2012 v 17:32 | Reagovat

Z jezevčíka nebude tygr nikdy! Ach ty rozchody. To je jasné, že bude mít výčitky, že na tom bude špatně, a že to jen tak nepřejde. Samo nikdy. Většinou až když přijde někdo jiný. Ty kecy o tom, že se s tím musí nejdřív člověk srovnat sám a pak teprve vyhledávat něco jiného, jsou blábol... Kdo to aspoň jednou zažil, ví, o řem je řeč.

3 Eva Eva | E-mail | 21. srpna 2012 v 20:26 | Reagovat

Jenomže nikdo jiný, alespoň teda "normální", pravděpodobně nepřijde.

Protože komu by se chtělo "rozbíjet" tak dlouho fungující vztah, anebo kdo by šel do vztahu s někým, kdo nemá v bývalém vztahu vyřešeno a jasno?

Jedině bezcharakterní týpek, anebo sadomasochista...:-(

Takže začít sama asi není až tak od věci ... ?![2]:

4 Dominika Dominika | E-mail | 30. srpna 2012 v 12:37 | Reagovat

Dlouho, opravdu hodně dlouho jsem nečetla takhle rozumný blog! .. Konečně něco jiného než ty klasické otřepané kecy o velkých prsou a kulatém zadku .. racionální, rozumné názory, jaké očekávám od rozumného chlapa. Fandím ti!

5 Nicolas Nicolas | E-mail | Web | 3. září 2012 v 13:48 | Reagovat

[4]: Dominiko,
velká (přiměřeně) prsa a kulatý zadek mi přijdou taky fajn :-) Ale je pravda, že dlouho se o tom psát nedá.

6 mengano mengano | E-mail | Web | 12. října 2012 v 12:25 | Reagovat

Poměrně hodně vybočující "pánský" blog. Dovolím si se zde velice podrobně porozhlédnout:)

K článku - samozřejmě, žena v téhle situaci by měla vzít rozum do hrsti, racionálně (asi fuj slovo, že) zvážit své možnosti a hlavně se nepatlat v sebelítosti a sebeobviňování.
Nevím, jestli mají děti. To je pak rozhodování, jestli broukovi spakovat kufry, trochu složitější.

7 čachtická paní čachtická paní | 17. října 2012 v 21:39 | Reagovat

Hodná holka se dostane do nebe, ale zlobivá se dostane tam, kam chce ona....

8 Nicolas Nicolas | E-mail | Web | 18. října 2012 v 14:19 | Reagovat

[7]: Čachtická,
jako bonmot opakující název knihy dobré :-) Ale sama dobře víš, že tohle hodným holkám říct nestačí...Bohužel.

9 Bára Bára | E-mail | 31. října 2012 v 0:13 | Reagovat

Nicolasi, si někdy v psaní docela drsnej, ale ve většině s tím, co si tu napsal souhlasím. Fandím upřímnosti! - když ve vztahu funguje a reaguje se na ní, může hodně věcí...vyřešit.

10 nicolas nicolas | 1. listopadu 2012 v 9:28 | Reagovat

[9]: Barusko, nevsiml jsem si, ze bych psal nejak drsně. Občasná sprosta slova do toho nepočítám :)

11 Bára Bára | E-mail | 1. listopadu 2012 v 15:44 | Reagovat

sprostý slova taky nepočítám, spíš způsob, ale lepší pravda natvrdo, než lež nebo přetvařování se

12 valin valin | Web | 8. listopadu 2012 v 9:05 | Reagovat

Racionální rozbor,  Anna by měla bejt šťastná, že se zbaví někoho, kdo s ní vlastně ani nechce být. Když se mnou někdo nechce být, nechci přece ani já být s ním. Bohužel to tak neplatí pro všechny...

13 Dominika Dominika | E-mail | 22. listopadu 2012 v 14:14 | Reagovat

[5]: Mě taky přijdou super .. ještě je tak mít ;-) .. ale to jsme jinde .. momentálně řeším něco podobného co slečna, které odpovídáš .. je to hnus .. člověk neví, jak dál .. ale už jen to že jsem si tvůj příspěvek přečetla znovu - je mi nějak líp :-)

14 Nicolas Nicolas | 22. listopadu 2012 v 16:09 | Reagovat

Dominiko, to je mi líto. Ja nikomu zrovna nepreji, aby musel obdobne situace řešit. Jak dal je pouze na tobě same. Kam bys chtela jit, co bys chtela dělat... Zkus si to napsat. Často to na papíře pomáhá. Držím palce.

15 Marta Marta | 20. února 2013 v 22:22 | Reagovat

Děkuju. Je to jako bych četla o sobě a viděla konečně černé na bílém to, co vlastně vnitřně dávno vím, ale nechtěla jsem si to přiznat. Jo, je to vážně tak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama