Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Březen 2013

Proč se lidská mláďata vyvíjejí tak pomalu?

26. března 2013 v 9:40 | Nicolas |  Deník novopečeného otce
Často jsem se rozčiloval nad tím, jak fyzický vývoj u dětí trvá šíleně dlouho. Vemte si třeba antilopy nebo koně nebo krávy. Sotva se mládě narodí, tak je do několika hodin schopno postavit se na vlastní nohy. O tom se lidským mláďatům může jen zdát aspoň 1 rok. Pokud někdo namítne, že děti mají dvě nohy a je těžší se na ně postavit a udržet rovnováhu, tak se podívejte třeba na kuřátka :-)

A pak mi to najednou došlo. Ten čas utíká tak rychle, že pro samou starost si rodičové ani nejsou schopni to období kojence a batolete užít. Neustále se točí diskuse a vzývání budoucnosti okolo tématu, že za pár měsíců to bude lepší a miminko přestane v noci vstávat 4x na jídlo, bude to lepší, až se převrátí na bříško a bude pást koníčky, bude si moci hrát s hračkami, až je uchopí do rukou, bude si moci číst noviny, až si sám sedne. Je to každodení starost a péče a v mém případě taky nervy. Koukali jsme před pár dny na našeho mladšího kluka a říkám si, on už není takové to malé miminko. Už je to skoro kluk. Ten čas letí v případě prvního a druhého roku opravdu velmi rychle.

Takže beru zpět své lamentování nad tím, že se mé děti nebyly schopny hned po porodu postavit na zadní a chodit. Dalo mi to více času si uvědomit, že jsem s nimi a že je to taky k něčemu být s malými tvory.

Šťastná rodinka

21. března 2013 v 22:50 | Nicolas |  Deník novopečeného otce
Děti opakují to, co slyší od rodičů. Prý se tak pozná, jak je rodina šťastná a jaká tam vládne atmosféra :-)
Poslechl jsem si, co říkají ty naše, když si povídají pro sebe.

Táto.
Ach jo.
Sakra.
Do prdele.
Kde jsou klíče.
Uklidit hračky.
Mámo. Ticho! Pšššt!
Kafe.

No, nevím, co si o tom mám myslet.

Specifikace správného místa

13. března 2013 v 9:45 | Nicolas |  Duchovní rozjímání
Na Měsíci? V Ráji (bude tam jen Eva anebo tam bude více holek)? V nějaké dobré kavárně, kde mají čerstvé pečivo a dobře upraženou kávu? Anebo je to celkem jedno, když máte kolem sebe lidi, s kterými se dobře žije?

1. Místo, kde je mírné počasí. Nechci extrémní zimy a v létě horko jak v peci. Moře se hodí. Hory jsou také potřeba.
2. Příjemní lidé, kteří vám pomohou, když se na cestě ztratíte. Dobří sousedi, s jejichž dětmi si mohou hrát naše děti.
3. Dobré jídlo. Jedno lživé přísloví říká, že nežijeme proto, abychom jedli. Přiznejme si, že to je lež. Kdo byl v dobré restauraci nebo umí sám vařit nebo poznal někoho, kdo umí dobře vařit, tak ví, o čem to je. K tomu se váže i bod č. 1., kde by v takovém místě měly být dostupné a čerstvé potraviny, z kterých se to dobré jídlo dělá.
4. Kvalitní služby - tohle mají asi nejlepší v USA, Kanada, Singapore nebo některé Skandinávské země (pokud tedy není na cestě zrovna pan Breivik nebo rozcapení mládežníci z Dánska - to se pak některé služby mohou zpozdit). Ponechal bych levnější ceny z USA a kvalitu ze Skandinávie (zrušil bych jejich vysoké daně a tím pádem i ceny).
5. Atmosféra a rychlost: něco mezi přátelskou Austrálií, Novým Zélandem, Řeckem, Toskánskem, Thajskem, Indonésií a pod. Na těchto zemích je vidět, že lze žít normálně a není nutné se uštvat pro peníze, které si pak stejně s infarktem neužijete.
6. Malé daně a slušná vláda. Úplatky max. do výše 3%, resp. by byl seznam dodávek a transparentní ceny úplatků. Jedno procento z úplatků by automaticky šlo na chudé a dobré studenty v daném oboru.
7. Muži i ženy na stejných pozicích dostávají stejný plat. Není o čem diskutovat. Asi bych omezil drancování nerostných surovin na nějaký koeficient. Není nutné mít postavenou ekonomiku pouze na volném trhu, který je dlouhodobě neudržitelný (je sice tzv. efektivní). Ale je postaven na Darwinově teorii přežití nejsilnějších a to má tendenci k zajití až na hranici sebezáhuby (vyčerpávají se zdroje tak moc, až to škodí všem).

To pro začátek stačí :-)