Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Červenec 2014

Mužské a ženské práce

29. července 2014 v 21:51 | Nicolas |  Komunikace mezi mužem a ženou
Mužské a ženské práce ...při budování (oprášený článek z minula)

Jako kavárenský povaleč a manuálně nezručný muž jsem to měl vždy těžké. Alespoň v české kotlině, kde za komančů byli všichni muži kutilové (proto má Hornbach, Bauhaus a Hobbytín největší tržby právě v naší zemi). A kavárenští povaleči zase byli umělci nebo disidenti (to naše rodina trochu splňovala). Jenže já jsem jednak manuálně nezručný a ještě k tomu i umělecky nenadaný.

Můj otec byl chirurg s uměleckými sklony a druhá část rodiny zase kutilové a opraváři motorových vozidel. Chirurgové a lékaři obecně to mají dobré. Nemusí prokazovat svoji manuální zručnost v domácnosti. Stačí, když zachraňují životy. Kutilové nemusejí zachraňovat životy, protože doma vše opraví a ještě musí chodit k sousedkám opravovat další věci (to už se původním ženám tak nelíbí). Umělečtí bohémové jsou zase zábavní a i když ničí život nezachrání a nic neopraví, alespoň je s nimi sranda (strýce a bratrance, co hráli na hudební nástroje a neustále dokola vyprávěli ty samé historky, jsem jednu dobu svého dětství nesnášel). Proto mi byl asi nejbližší strýc, o kterém se říkalo, že byl opilec a budižkničemu. Možná to byl jen kavárenský povaleč jako já. Každopádně jeho druhé jméno kromě Opilec bylo Lenoch. To by na mě taky sedělo.

S takovou výbavou mi je celkem záhadou, proč se pouštím do projektů typu "rekonstrukce starého bytu" nebo "postavím si rodinný dům". Jasně, nepostavím si ho vlastníma rukama (stěží to zvládnu u hraček pro děti do 5 let, často rezignuji a musím si najít návod). Ale vůbec, kde se bere ta sebevražedná touha dělat něco tak šíleného, když vím, že na to nemám geny. Vždy jsem měl sen, že budu mít rodinný dům (v tom snu ale nebylo více RD..., takže mi dvě předchozí akce snad mohly stačit). A od určitého momentu a určitého věku jsem si řekl, že realita je jen iluze a proč si tedy sen nesplnit. Navíc, když hypotéky mi to umožní a evidentně nikoho nezajímá, že určitě nebudu žít do 120 let žít a nebudu pobírat takový důchod, abych to mohl jednou zaplatit. Asi se předpokládá, že přijdu s kuklou na hlavě do té samé pobočky a vykradu banku a získám hotovost (což pojištovna bance zaplatí) a pak druhý týden tu hotovost vložím jako mimořádnou splátku opět na té samé pobočce banky.

Musím říct, že moje žena má tendence k intelektuálnímu životu, ale na rozdíl ode mne se stejnou bravurou zvládá všechny domácí práce. Uklid, vysávání prachu, stírání podlahy vlhkým hadrem, okna, stoly apod. Uklidí i místa, kam by mě vůbec nenapadlo se podívat (i když mi tak nějak dochází, že k domu patří). Navíc to umí velmi rychle. Já tyhle věci samozřejmě umím také. Vše jsem se naučil při mých samostatných periodách žití. Takže kromě úklidu umím vyprat jak v pračce, tak i v rukou. Znám spoustu pracích prostředků, včetně mýdla s jelenem. Žehlit umím podstatně lépe než některé naše paní na žehlení. Vařit základní věci umím taky. Někdy se mi podaří udělat i jídlo, které má všeobecný úspěch. Akorát je všude strašný bordel a trvá to 2 hodiny namísto 30 minut, jak psali v návodu, který jsem v průběhu 5x změnil a inovoval, protože se ukázalo, že nemám potřebné suroviny a ty, které v receptu byly, mi stejně nechutnaly.

Přirozená dělba prací v domácnosti je u nás tak, že žena dělá ty ženské práce (naštěstí neumí ty vyloženě mužské). Já, abych nenadělal více škody než užitku, jí občas pomáhám. Díky tomu, že dům má tu nádhernou schopnost žít si svým životem a držet nás v pozornosti - že neustále je něco potřeba vrtat, šroubovat, řezat, hoblovat, brousit, utěsňovat, rýt, kypřit, válcovat, sázet, vytrhávat, sekat, zastřihávat, natírat, malovat, slepovat a jiné, tak bych měl mít spoustu prostoru realizovat se v tradičních mužských pracech. Jak jsem již řekl v úvodu, nic z toho mi není úplně vlastní. Ale proč si dům trochu neznehodnotit. Tak se pouštím (jsem nucen se pustit) do všech prací. Ale vše mi trvá strašně dlouho. Když jsem to chtěl násilně udělat rychle, nikdy to nedopadlo dobře a materiální škody či estetické škody nestály za tu námahu. Tudy cesta nevedla. Udělal jsem tedy spoustu polofunkčních poliček (nakonec tam všechny drží, ale namísto krásných 2 vrutů a hmoždinek jich tam mám třeba 6, protože ty první se nepovedly), zahrada se předělávala 3x, malování vlastně dopadlo dobře (ale namísto odpolední akce to trvalo celý týden - otec chirurg by měl jistě radost, jak pečlivě jsem se věnoval nepodstatným detailům).

Obdivně jsem četl u K-řiny blogerky, co vše umí. S potěšením jsem shledal (musíte brát v úvahu, že svoji osobní laťku nemám rozhodně nijak vysoko), že kromě položení podlahy (je to příliš drahé, abych si to pokazil u sebe doma) zvládnu ty samé věci. Takže na tom nejsem tak špatně. Jsem na tom skoro tak dobře jako nějaká ženská. A pak že muži nemají být v krizi svého mužství :-) Naštěstí mě toto netrápí tak mnoho. Zjistil jsem totiž, že mě šíleně baví chodit po kutilských hausech a prohlížet si všechny ty nástroje, šroubky, laťky, dráty, lopaty. Je to paráda. Možná se pustím do stavby dalšího domu...

Jak slušně odmítnout ženu, co má o vás zájem?

3. července 2014 v 0:10 | Nicolas |  Komunikace mezi mužem a ženou
Máte někdo nějaký návod? Respektive, jak slušně, ale naprosto jasně, bez náznaků a jinotajů (žádné takové, že ona to přeci pochopí, když se jí vytipávají telefonáty anebo neodpovídá na SMS) ji oznámit, že muž nemá zájem?

Většině mužů se to nestává zrovna často, pokud nejste zrovna Jarda Jágr, Mišík senior nebo Mišík junior, Dyk, Travolta či jinak nadprůměrně atraktivní chlápek. Jsou taky muži, kterým se to nestane ani jednou. Ani ve školce. Ani při letním soustředění dorosteneckého družstva akvabel, kde se náhodou vyskytujete.

Ale průměrnému muži se to cca 5x za život stane. V již zmiňované školce. Pak na základce. Pak na střední škole. Samozřejmě na vysoké škole (tam se to některým stane i každý rok či semestr). A v práci.

Ženy se často ohánějí tím, že nechtějí lži a ocení upřímnost a pravdu. Ale skutečně chtějí slyšet: promiň, jsi docela OK a vtipná, ale vůbec se mi nelíbíš a fyzicky mě nepřitahuješ. Ale můžeme předstírat, že budeme kamarádi.
Anebo verze ve stylu: jsi moc pěkná, máš hezká prsa a postavu, ale jsi úplně hloupá. Takže šukačku můžeme jednou zkusit, ale jinak nic víc. Ovšem, pokud vám vyznává lásku, tak mi i ta šukačka přijde jako blbý nápad.

Co by se tak slušného, ale zároveň upřímně pravdivého mohlo říct?....doufám, že ženy opravdu nestojí o nějakou klasiku typu "jsi úžasná žena, ale zasloužíš si někoho lepšího".