Všechno, co děláme, děláme pro sebe. I tento blog dělám pro sebe...

Jak se vyrovnat s rozchodem

Hodné holky si ubližují samy, díl 2.

8. srpna 2012 v 9:37 | Nicolas
Přináším povídání s paní Annou, která je na první i druhý pohled skvělá žena s mnohými kladnými charakterovými vlastnostmi. Ostatně takto se prezentuje většina žen v diskusních příspěvcích. Tedy občas se samy nazývají také blkami a slovy, já kráva pitomá, jak jsem to mohla 6 let nevidět, že můj partner je líný jak veš a nezaslouží si mě. Ale to odbíhám. Paní Anna řeší dilema, jestli setrvat či nesetrvat s mužem, který si po cca 8 letech společného soužití s největší pravděpodobností našel mladší milenku. Ale milenka vlastně není ten hlavní důvod.

Hodné holky nechtějí ublížit rozchodem aneb rozlučka s citovou investicí do dlouhotrvajícího vztahu

29. dubna 2010 v 16:01 | Nicolas
Kamarádka je tzv. "hodná holka". Minimálně v tom, že upřednostňuje vztah jako takový nad své vlastní potřeby. Je ještě ze staré školy a slovo tolerance má pro ni obrovský význam. Samozřejmě tolerance ke svému partnerovi.
Nyní se po cca 9 letech rozchází s partnerem. Má šílené obavy a strach. Jednak se bojí, že dělá velkou chybu a ztratí 9 let investovaných do vztahu. A pak má také strach, jestli najde nějakého nového partnera (je jí 31 a je připosraná z toho, že bude muset opět začínat znovu v okamžiku, kdy už chtěla založit rodinu - rozuměj - mít dítě). Je to přeci jenom na dlouhé lokte. Najít přijatelného muže, vyzkoušet si ho trochu, najít důvěru, zamilovat se (zamilování může trvat sice 2 minuty, ale ne tak lehce ve stavu, kdy je holka rozhozená z rozchodu).

Co říkat ženám při rozchodu

30. října 2009 v 17:16
Není nutné plnit každé přání, které ženy vysloví. Na druhou stranu může být zajímavé, jak vybraný vzorek žen nahlíží na situaci, kdy se s nimi muž rozchází.
Podobně jako při seznamování jsou preference žen různé, ale v principech se schodují například na tom, aby muž nějak vyjevil svůj zájem a oslovil je, tak i v názorech na formu a slova při rozchodu se ženy vzácně shodují: mluvit pravdu. Pokud to tedy je možné. Naopak nejhorší je nechat vztah vyšumět do ztracena a postupně se vypařit beze slova, bez písmene....

Co je to projekce - psychologie

9. července 2009 v 16:24 | Nicolas
Co je to projekce

Tenhle popis od Pandory sem hodím, protože se hodí na 84% našich mělkých vhledů do lidských situací a vztahů a setkání.

Psychologie pracuje s fenomenem, který se nazývá PROJEKCE.
Nejde o nic jiného než onu pověstnou biblickou třísku a břevno v oku.

Aspekt své osobnosti, který nedokážu příjmout, zasunu tak hluboko do podvědomí, že na něj dokážu i zapomenout a zapomenu i na to, že jsem zapomněla.
Celý další žitot pak trávím tím, že tuhle sovou součást popírám, schovávám před druhými i před sebou, , jako by stojím na stáži u dveří, za které jsem ji zavřela. Stojí mne to mnoho energie a znemožňuje mi to dělat věci, které bych dělala ráda, které by mi pomáhaly v dalším růstu. Nemám na to totiž čas, musím hlídat a kontrolovat sama sebe, abych se snad nedej bože neprozradila.

Jak se rozejít - stručná pravidla pro rozchod

23. března 2009 v 13:27 | Nicolas

Podařilo se mi dát dohromady několik praktických rad, jak se co nejlépe (efektivně či možná bez velké bolesti) rozejít, když už je všem jasné, že se nedá nic dělat a vztah nemá cenu a smysl. Je dobré si říct, že celý proces by měl obě (či více stran) stát co nejméně bolesti, urážek a měl by být efektivní a rychlý.

Vždy to s sebou ponese pár nepříjemností, ale při dodržení jasných rad a pravidel to nebude tak strašné.

Pravidla při rozchodu I. Mluvit pravdu

6. ledna 2009 v 16:52 | Nicolas

Rozchod je vždy (téměř) bolestivý. A není to snadná věc. Myslím, že by se to mělo učit už od základní školy. Vlastně jako celý předmět "partnerství". Nevím, jestli malé děti mají návod, jako na spoustu dalších věcí, které pak v dospělosti zapomeneme. Minimálně jedna z rad a principů je malým dětem vlastní: mluvit pravdu a komunikovat otevřeně. Když Pepíček říká Marušce "už tě nemám rád, teď mám rád Terezku", tak je mnohem větší frajer než jeho dospělý táta, který své ženě říká "už si tak moc nerozumíme a musím se hledat jinde". Anebo vlastně není frajer. Jen říká otevřeně pravdu...

Odcházím od tebe - bude ti beze mě lépe

4. prosince 2008 v 15:15 | Nicolas
Naděje umírá poslední - to je tak blbé pořekadlo pro lidi, které někdo opouští!!!!

Tohle jsem psal chlápkovi, kterému dala kopačky jeho milá se slovy: odcházím od tebe, beze mě ti bude lépe.

Ivane, před pár let jsem řešil to samé. Partnerka mi sdělila, že mi bez ní bude lépe = našla si frajera.

Což nemusí být zrovna tvůj případ. Opravdu může být upřímná a už tě nemilovat a žádný chlápek tam být nemusí. Holky to často tak mají. když necící tlukot srdce, vodopád vášně, to zamilované chtění v oblastni podbřišku a navíc, když mají chápavého a tolerantního chlapa (pálí je dobré bydlo a nudí se)...tak mají pocit, že už nejsou štastné.

Vím, že je to je pro tebe peklo a říkáš si co máš udělat. Hračičkové a stratégové ti poradí taktiku boje - může to fungovat:
- udělat něco rozhodného a nečekaného
- klidně ji sbal věci a řekni, že tě to ubíjí, když nevíš na čem jsi


Napadá mě jen jedno pro mě osobně důležité. Udělej to, co sám opravdu chceš. Chceš brečet - tak breč. Chceš si hrát na frajera a hrdinu a opravdu to tak cítíš - tak jím bud. Chceš být naštvanej, že tvoje holka je nevdečnice - tak bud nastvanej.
Alespon tak dáš najevo NEJEN TRAPNOU TOLERANCI - O TU EVIDENTNE TVOJE MILÁ NESTOJÍ, ale něco autentického ze sebe. Ukážeš jí, kdo vlastně jsi. A pak uvidíš, jestli to bude fungovat.

Nikde není psáno, že vztahy musí fungovat donekonečna. Tohle poznání mě stálo skoro 2 roky sraček a bolesti. Ale je to tak. Opravdu se může stát, že tě někdo přestane milovat a že tvůj protějšek nebude mít tolik "rozumu", aby ve vztahu setrvával, když ho to prostě nenaplnuje. Já osobně bych rád věděl co tím sakra myslí "že ti bude bez ní líp". Domýšlím se, že:
- tě podvádí a zaobalí to do těchto slov (protože komu by bylo dobře s nevěrnicí, že?)
- necítí se ve svých vlastních očích "dosti dobrá" pro tebe či pro sebe samotnou (možná tvoje tolerance a velkorysost ji opravdu ubíjí a cítí se špatná)
- dáváš jí najevo, že jsi lepší než ona
- chceš po ní, aby byla perfektní, ale ona prostě není a cítí se blbě
- něco jí chybí a nemá odvahu říct co a pracovat na vztahu
- má pocit, že není schopna udělat tě štastným

Ještě pár oblíbených klišé, které ti nepomohou:
- čas nakonec všechno zahojí (to ti v této chvíli samozřejmě nepomůže a nevím, proč to lidé vůbec zminují)
- láska si k tobě časem najde cestu (obávám se, že to tak rychle nebude - ale strašně rád bych se mýlil)
- tvař se jakoby nic a žij dál (hrej si na cool chlápka, to ti hodně pomůže)

Moje osobní klišé a poznámky (které také nejsou zárukou, že ti nějak pomohou):
- bolí to a bude to bolet jak prase. V těchto dnech to bude intenzivní a bude ti to rvát srdce a možná budeš chtít zvracet nebo se zabít nebo zabít někoho jinýho.
- přežiješ to. Den po dni. Týden po týdnu. Možná deprese. Možná chlast. Možná budeš usínat v desítkách ženských náručí a druhý den ráno je nebudeš chtít vidět. A za pár měsíců to bude trošku lepší. Nebude to skvělý. Ale lepší.
- a jednoho dne otevřeš oči a řekneš si, nejsem zrovna reklama na štěstí, ale mám chut poznat nějakou fajn ženskou a znovu se radovat s někým společně. A vlastně nemusí to být hned, umím být v pohodě sám.

Pravidla pro ty, co dostali kopačky - nejdřív muži

4. prosince 2008 v 13:34 | Nicolas
Rozhovor se shrzeným Jendou...

Život je zlej. Ženám nikdo nerozumí a ony zase nerozumí nám - a některé zoufalky píší do různých diskusí a ptají se, proč muži od nich odcházejí. Já osobně nemám rád strategie a hry, ale nosit ženě každý měsíc kytku je v těchto zeměpisných šířkách opravdu hodně velká blbost. Je lepší ji jednou za měsíc svázat, připoutat k posteli a pořádně vo.š.ukat. Ovšem ne pravidelně každé první pondělí v měsíci (to by se z toho pak stalo předvídatelné pravidlo a to zavání nudou :-) )

Časově je pár měsíců na vyrovnání se (viz. Jak dlouho trvá se odmilovat) krátká doba. V tvém případě je 4 měsíce krátká doba. Vím, že to bolí. A bolet bude. Kecy o tom, že to čas zahladí ti rozhodně nepomůžou. Budeš se ptát všech v okolí, jak ti to mohla tvá žena provést - když jsi byl tak hodný a udělal jí vše, co jsi na očích videl...
Pak ji možná prokleješ a budě ji nadávat do proradných ku.rev. Není to zrovna slušné vychování, ale na to se.re pes.
Pak přichází fáze alkoholu nebo lehkých děv. Obojí má svou hodnotu. Minimálně proto, že si můžeš uvědomit, že tudy cesta nevede. Nutno ovšem počítat s tím, že opuštění muži jsou vesměs slabí tvorové (proto je naprostá většina bezdomovců rekrutujících se z rozvodových příběhů mužského pohlaví).

Čeká tě ještě těžké období. Nezávidím ti to, ani další, kteří jsme si tím prošli. Počítám, že nebudeš rozjásaně křepčit nad radami moudrých lidí, které jdou za horizont pouhé slupky a dávají nahlédnout pod povrch - tedy tam, kam se soustředit:
- na sebe
- se světěm nic nenaděláš, ale se svým vědomím a vnímáním toho, co se stalo, ano
- nemá smysl smutnit nad rozlitým mlékem, ale má smysl se soustředit na další tvého života
- a další věci týkající se sebepoznání a poznání nějakých zakonitostí akcí a reakcí a toho, jak se chováš a koho si svým chováním k sobě přitahuješ a proč.
- aj.

Já bych ještě dodal za sebe toto:
- máš právo být smutnej a tak trochu mimo (ostatně, kdo by nebyl)
- máš právo být nas.ranej a naštvanej
- máš právo truchlit jak dlouho chceš a budeš potřebovat (každý máme jiný čas). Není tak nutné předstírat, že jsi cool. Ze budes trapný a slabý? No a co!! Kašli na to.

Taktické rady šovinisty a macho idiota:
- nehrej si na hodnýho chlápka a nepodlézej své bejvalce
- u rozvodu hrej slušně, ale tvrdě (žádné milodary s pocitem "třeba to ocení" - na to ti ex kašle). Jedině, že jsi haur a můžeš si to dovolit a budeš to dělat kvůli svému osobnímu pocitu (nikoli proto, abys vypadal dobře před ní nebo před její rodinou nebo před kýmkoli ostatním).
- mysli na sebe a neměj pocit provinění, že to je sobecké (opuštění lidé mají sklony se obviňovat)
- to, že se vztah rozpadl, je většinou vina obou. Nikdo z nás do toho nevidí. Ale fakt, že tvoje žena se nudila a nebyla ti schopna to říct, není rozhodně tvoje vina. Jistě jsi udělal taky spoustu chyb (za ty kytky máš u mě 100 bodů mínus :-)), ale ted není doba na sebeobvinování - to až později, s chladnější hlavou je dobré si přiznat, co asi bylo špatné z tvé strany.

PS: moje kecy nejsou důležité a ani ti nepomůžou. Ale dobrá zpráva je taková, že žiješ. Neumíráš na rakovinu a neumírá ani ex, ani vaše dítě. Pořád je ti sice ráno na zvracení a v noci nemůžeš spát. Ale krůček po krůčku to bude lepší. Ani to nepoznáš. Nebude to lepší za měsíc. Možná to potrvá dalšího půl roku. Možná rok. Možná dva. I když intenzita bude čím dál slabší. No a co. A pokud budeš mít štěstí, tak budeš na konci toho období líp znát sám sebe a budeš to lépe dávat najevo. A když to budeš dávat lépe najevo, tak potkáš holku, které se budeš líbit takový, jaký jsi.

Jak dlouho to může trvat, než se znovu zamilujete a fáze rozchodu

2. prosince 2008 v 17:04 | Nicolas
Onehdá mi jedna diskutující poslala dotaz: jak dlouho může mužům trvat, než se po rozchodu znovu zamilují a mohou mít další vztah? A jak dlouho trvá, než se mohou na svůj ex-vztah se svojí ex podívat s odstupem? Samozřejmě tím zakrývala tu důležitější otázku: jsem ve vztahu s chlápkem, který se rozvedl a je někdy divnej, co mám dělat? Nicméně tady je moje odpověď.

Jak dlouho trval předešlý vztah
Já jsem byl s ex cca 7 let. Z toho 3 roky manželé. Takže z toho se musí tak nějak vycházet. A je pravda, že když se člověk ocitne v těch klasických fázích po rozchodu, tak není schopen uvažovat "s odstupem". Prostě to nejde.

Celkem mi to trvalo do fáze "fakt mi je jedno, co moje ex dělá, jestlí má dítě a nerozhodí mě nějaké setkání s ní, nenadávám na ni ani neidealizuji náš vztah a jakákoli zmínka o ní mě nechává v klidu - nejen hraném a předstíraném, ale doopravdy"....tak 3 roky.

V tom jsou klasické fáze po rozchodu:
  • - nepřijetí skutečnosti, odmítání, že se to opravdu stalo
  • - přijetí skutečnosti
  • - bolest
  • - naštvání
  • - nadávání
  • - vulgární nadávání
  • - velmi vulgární nadávání
  • - hraná pohoda, jsem frajer a mám to na háku
  • - hrané odpuštění
  • - netečnost
  • - vyrovnání se a smíření

Fáze zvaná "ještě mám na to, abych sbalil ženu"
V prvních fázích po šoku jsem si potřeboval zvýšit sebevědomí a tak jsem balil holky. Když jsem znovu nabyl tuto svoji původně ztracenou "loveckou" schopnost, tak to bylo OK. Pak uběhl cca rok s pár holkama. Všem jsem říkal, že jsem psychicky v pr.deli a že to není na vztah, jen sexuální kamarádství. A pak jsem po nějaké době neměl náladu a byl raději sám. Po pár měsících jsem pak potkal holku, s kterou jsem už skoro 2 roky.

Fáze vyrovnání a smíření
U mě je to možná i něco jiného. Absolvoval jsem terapii u psychologa a hodně věcí jsem u sebe změnil. Rozchod byl pro mě sice "špatná" věc, ale byl vlastně jen startovací značkou pro změnu. Původně jsem chodil na terapii proto, abych překonal tu bolest. To se vlastně taky podařilo. Ale to hlavní je, že jsem změnil postoj a některé zažité stereotypy sám v sobě - TO JE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ!! Ne mít nějaký další, byť plnohodný vztah. Ale vědět více věcí sám o sobě.

Takže teď vztah mám. Myslím, že je hlavně jiný. Protože i já jsem jiný. A pořád se to mění. A hlavně vím, že i tzv. pravý vztah (na který zas tak moc nevěřím - protože každý současný vztah je ten pravý, protože když zemřeme zítra, tak žádný jiný vztah už mít nebudeme, než tento, co máme dnes..) může skončit. Partnera přejede tramvaj, odejde za jiným, já mohu odejít za jinou...Tohle vědomí je pro mě hodně důležité. Nelpět tak moc na partnerství, i když např. chci děti a lásku až do smrti.

No a vlastně klasická otázka. Na co se vlastně ptáš? :-) Jak to mají ostatní nebo jak bys si to přála mít ty sama? Vím každopádně, že to není vždy lehký. Není to sice useknutá ruka, ale člověk to tak na začátku může vnímat. Ale postupně se to mění. Ovšem musel jsem se snažit.

 
 

Reklama